Tip na tuto okružní cestu předpokládá, že jste na dovolené autem.
Když vyjedete z městečka Coniston silnicí A593 na jih (tzn. z kempů doleva),
dostanete se po osmnácti kilometrech do Broughton in Furness u zátoky Duddon Sands.
Odbočíte doprava na hlavní silnici A595 na Duddon Bridge, Whicham a Bootle.
Napravo od vás se vypínají vysoké kopce Furness Fells, se kterými kontrastuje rovná
placka pobřežních pastvin vlevo od silnice, jež protíná železniční trať z Dalton-in-Furness
do Carlisle. V Bottle můžete uhnout vlevo přes trať a pokračovat po úzké silničce
na pobřeží, nebo jet hlavní silnicí. Obě trasy se sjedou ve Waberthwaite.
Kousek před mostem přes řeku Esk (já vím, je nesmysl psát odbočte "kousek
před něčím", když nevíte, jestli to, před čím máte odbočit, už je před vámi jenom
kousek, ale v tomto případě se to jinak popsat nedá. Můžu napsat kousek za usedlostí
Graymains, pokud poznáte, která z těch farem u silnice to je. Prostě když přejedete
most přes řeku, tak jste odbočku minuli) můžete zahnout doprava na uzoulinkou
silničku, vinoucí se údolím podle řeky.
Nebo si můžete pár mil zajet, pokračovat po hlavní silnici a podívat se na zámek
Muncaster.
(A když se budete vracet, máte už odbočku do Eskdale kousek za
mostem, a to se hledá líp).
Muncaster Castle má překrásnou zahradu a za ním
je obrovský park. Do zahrady se může vstoupit hlavní bránou od silnice, kde je pokladna
(protože do zahrady se platí vstupné), nebo se můžete vrátit ještě kus po směru
odkud jste přijeli a vzít to silničkou kolem kostelíka a hospodářských budov.
Tam je taky pokladna a z tohoto směru prochází parkem "Public Footpath" k pobřežním
písčinám. No a pocestní na této stezce platit nemusí, protože je veřejná a protože
slušní domorodci předpokládají, že když jdete po stezce, tak se nebudete moc flákat
po parku a rozhlížet se.
Dalších pár mil dál po silnici je městečko Ravenglass, kde je i kemp a odkud
vychází úzkokolejná trať společnosti Ravenglass & Eskdale Railway do Eskdale Green,
Beckfoot a Dalegarth Station. Posledních pár mil vede trať podél silnice, kterou
navrhuji jet, tzn. vydat se zpět, přejet most přes řeku Esk a odbočit první silnicí
vlevo.
Úzká silnice (viz foto) je samá zatáčka a je lemována kamennými zídkami porostlými
kapradím, případně ploty, které ohrazují jednotlivé pastviny. Řízení vyžaduje opravdu
dost velikou pozornost (ostatně jako na všech anglických venkovských silničkách),
protože z nejbližší zatáčky se na vás klidně může vyřítit jiný turista, farmář na
traktoru nebo v Land Roveru (v lepším případě), náklaďák, autobus či stádo ovcí.
Až dojedete na křižovatku s hlavní silnicí, dáte se vlevo, přejedete River Esk po
krásném kamenném klenutém mostě a na další křižovatce odbočíte doprava. Po levé
ruce se zanedlouho objeví úzkokolejná železniční trať a když budete mít štěstí,
tak i vlak tažený parní mašinkou.
Po dalším mostě přejedete zpět na levý břeh řeky a po půl kilometru uvidíte telefonní
budku, hejno dopravních značek a silničku, která se začíná šplhat do kopců a mizí
v sedle vysoko nad vámi.
Na další cestu tedy potřebujete pevné nervy, dobrou spojku, výborné brzdy a rychlostní
stupeň číslo jedna. Ostatní rychlosti jsou zbytečné, protože na dalších dvou kilometrech
je jen několik málo míst kde můžete zařadit dvojku.
Jel jsem sám s prázdnou
Felicií Combi a ta místa byla asi dvě.
Dost zatáček vás otočí o 180 stupňů
a posune notný kus výš, takže je dobré do nich najíždět dostatečnou rychlostí, protože
v několika vidíte přes kapotu motoru tak nanejvýš mraky. Čas od času jsou na silnici
"výhybny" a většina z kopce jedoucích řidičů vám dá přednost, ale stejně je dobré
sledovat provoz několik zatáček nad vámi. A pozor na ovce, které se všude okolo
volně pasou.
Po cestě je několik míst kde můžete zaparkovat, nechat vychladnout motor a pokochat
se pohledem na krásu okolních kopců.
Když zastavíte asi v polovině kopce, je
nalevo od vás stará římská pevnost Medibogdum, známá z knížky "Meč krále Artuše"
od Mary Stewart. Okolo ní šla družina hraběte Ectora, která vezla Artuše z Bretaně
do Galavy (nynější Ambleside) a o kus dál, ve Wrynoském průsmyku, ji přepadli lupiči.
Tedy podle té knížky.
Až vyjedete na Hardknott Pass, silnice začne klesat do údolí řeky Duddon.
Klesání je pro řidiče také dost silný zážitek. Kde se vám stane, že byste museli
víc než kilometr dupat na brzdu a navíc brzdit motorem na jedničku? Než přijedete
k mostu přes řeku Duddon, zjistíte, že přes silnici jsou vrata, která oddělují pastvinu.
Takže musíte zastavit (vrata se otevírají směrem k vám, zastavte v dostatečné
vzdálenosti. Ne jako já. Já musel čtyři centimetry couvnout), vrata otevřít,
projet s autem a vrata zavřít, aby neutekly ovce. Pak následuje další z klenutých
kamenných můstků a křižovatka. Směrem doprava byste se dostali zpět k zátoce Duddon
Sands, takže pojedete vlevo, plochým a úzkým údolím až k Wrynose Pass. Zde je situace
opačná než u předchozího průsmyku: kratší extrémní stoupání a delší také extrémní
klesání k zámku Howe. V údolí a na průsmyku opět veliký pozor na ovce!
Pak už jedete po relativně normální silnici do Skelwith Bridge, kde se vydáte
doprava po A593 a po deseti kilometrech vás opět uvítá Coniston.
Pěší turisté se do průsmyků dostanou (logicky) pěšky, ale stihnout tůru z
Conistonu
přes Old Man of Coniston nebo Goat's Water na sedlo Goat's Hawse, po hřebeni na
Great Carrs a dál buď na severní stranu Wrynose nebo přes Grey Friar na Cockley
Beck a ten samý den zpátky - to byla honička. Tam i zpět by to bylo necelých třicet
kilometrů, takže pro všechny případy bych si vzal spacák a trochu jídla navíc. Pitnou
vodu seženete u každého potůčku.
V Eskdale je jeden kemp, ale dost daleko od průsmyků. V kopcích se dá "zašít" někam
mezi skály.