Člověk míní, předpověď počasí mění. Místo nákupu a prohlídky města po přečtení
předpovědi počasí přejíždíme k tankovacímu molu a budeme pokračovat dál, dokud
fouká ze správného směru. Vítr se chystá změnit a vůbec ta změna nevypadá pěkně.
Při návštěvě záchodů jsem se poprvé po týdnu uviděl v zrcadle a žádná sláva to
tedy není. Vypadám zarostlej jak opičák se spáleným nosem. Bohužel jsem před
vyplutím nestihl sprchu, tu jsem si chtěl dát až večer. No nic, koneckonců do
pasu jsem se koupal předevčírem. Ještě teď mě z toho bolí noha.
V půl deváté pumpa otevřela, Standa dočepoval 42 litrů nafty a hurá dál na jih.
Vál silný jihovýchodní vítr, pěkně zvedl vlny a my jeli s genou a hlavní
plachtou na třetím refu ostře proti němu. Byla to docela mokrá plavba, některé
vlny se dostaly opravdu daleko, ale zase to pěkně odsejpalo. Když jsme v poledne
přistáli bokem u mola v přístavu Mörbylånga na Ölandu,
měli jsme na logu 14 mil. Průměrná rychlost 4 uzly ostře proti větru je
u osmimetrové lodi celkem slušné číslo.
I v Mörbylånga, stejně jako v Påskallaviku a v Kalmaru, nebyl nikdo, kdo by od
nás chtěl peníze, a přitom všechno fungovalo. U záchodů a sprch tedy byla
cedule, že jsou otevřeny pouze přes den, ale byly k použití zdarma, elektrika na
mole zapnutá, voda byla k dispozici… Jen tam visela cedule, že pokud nejsme
z Evropské unie, tak máme zavolat na nějaké telefonní číslo, aby přijeli
celníci. Úžasná země.
Po obědě jsme v dešti došli do vsi nakoupit pivo, maso, brambory a další mlsoty
a když pršet přestalo a polehnul i vítr, využili v půl páté klidnějšího
moře a vyrazili dál.
Ihned po vyplutí jsme vjeli do deště, ale jen na chvíli, pak se z toho udělaly
drobné občasné přeháňky. Vítr se změnil z jihovýchodního na jihozápadní, opět
přesně proti nám. Zase jedeme na motor a autopilota a vypomáháme si hlavní
plachtou.
Podle chytré švédské knížky by měla být marína Bergkvara poslední otevřená
marína na tomhle pobřeží a proto do ní míříme. Je sice teprve 5. září, ale
Švédům končí prázdniny v polovině srpna, takže dnes už je těžce po sezóně.
Potmě, v osm večer, přistáváme u návštěvnického mola a zase stojíme zádí na bóji
a přídí k molu. I dneska jsem chytil bóji napoprvé, ale nebylo to tak elegantní
jako včera. Marína vypadá skvěle. Je to vlastně i místní autokemp, takže fungují
záchody, umývárny, sprchy, dvakrát denně snad i krámek a kavárnička a Standa prý
viděl i saunu.
Z Kalmaru máme za sebou 37 námořních mil.
V úterý ráno je jasné, že dnes dál nejedeme, neboť od jihozápadu fičí poctivých
5°B a vítr má zesilovat. My samozřejmě potřebujeme plout na jihozápad a do
Polska to máme zhruba 180 námořních mil po volném moři.
V kanceláři autokempu jsem zaplatil 160 korun za dva dny stání v přístavu,
rozměnil drobné do mincovního automatu a konečně zalezl do sprchy. Venku se
zatím vítr stočil k jihu, výrazně zesílil, hvízdal v lanoví a i v uzavřeném
bazénu pěkně cloumal lodí.
Standa vytvořil k obědu přírodní vepřový řízek s bramborem a pak celá posádka
vyrazila na prohlídku pobřeží. Rozhodně to nevypadá, že by přístav Bergkvara byl
před sto lety jeden z největších přístavů ve Švédsku. Dnes tady chcípnul pes.
Šipky nás navedly k místnímu námořnímu muzeu v bývalém skladu u starého
přístavu, jenže to mělo už od konce švédských prázdnin zavřeno. Vrátili jsme se
do recepce v kempu, dali si kafe a zmrzlinu, prošli kemp a zalezli zpět na
loď.
Aktualizovali předpověď počasí. Zítra se zcela evidentně taky nikam nejede, na
čtvrtek a pátek to vypadá nadějně. Mělo by foukat od západu jenom 22 uzlů,
v nárazech 40. Pustili jsme si na počítači film a šli spát. Jižní vítr sílil.