Pětidenní plavbu jižním Baltem na ploutvové plachetnici Phobos 27 jménem Drahá jsme počátkem září podnikli hlavně kvůli tréninku noční navigace. Díky nepříznivému počasí jsme během ní ovšem mohli natrénovat i plavbu v drsnějším počasí a vyzkoušet, jak se tato původně jezerní plachetnice na tvrdším moři chová.
Protože každá plavba má mít svůj cíl, za ten náš jsme zvolili polské přístavní městečko Dziwnów, ležící východně od Świnoujście. Jednak proto, že jsem ho znal, což je při přistávání v noci vždy určitá výhoda, jednak proto, že jsme pak chtěli pokračovat do Wolinu, kam měli připlout kamarádi s čerstvě pořízenou švédskou plachetnicí jménem Marie, kterou jsme si chtěli prohlédnout.
Hned v pátek ráno, při vyplouvání z domovské maríny v Greifswaldu, se ukázal první problém: Správce přístavu sice byl v kanceláři, ale odmítl nám dotankovat naftu s výmluvou, že čerpací stanice se od začátku září otevírá až v poledne.
Se zklamaným výrazem a poloprázdnou nádrží jsme tedy odrazili od tankovacího mola, počkali pár minut před mostem ve Wiecku, až ho v devět ráno otevřou, a ve slabém jihozápadním větru vypluli na Greifswaldskou zátoku. Kapitán Tomáš Sixta nerad vyplouvá na dlouhé trasy s poloprázdnou nádrží, což je pochopitelné, protože i plná má pouze 40 litrů, a tak se rozhodujeme jet nejdříve do Kröslinu a natankovat tam. Spojíme tím příjemné s užitečným a kromě potravy pro motor si uvaříme oběd i my, neboť Drahá není vybavena výkyvným vařičem a vaření za plavby je ve větších vlnách poněkud obtížné.
S plachtami na motýla, kdy nám místo spinakrového pně posloužil teleskopický lodní háček, jsme se v intenzivním dešti protáhli mělčinami kolem pobřeží do plavební dráhy
k ústí Peene a před druhou hodinou přistáli v krásné veliké maríně Kröslin. Zdejší tankování má svoje specifika: Když natankujete méně než 100 litrů, naúčtují vám příplatek za nízký odběr, takže litr nafty vyjde skoro o polovinu dráž než u silniční pumpy. Pro menší lodě to není příliš výhodná nabídka.
Po guláši s knedlíkem k obědu jsme vypluli z Kröslinu zpět do zátoky, vybójkovaným kanálem mezi ostrovy Ruden a Usedom se dostali do Pomořanské zátoky a nastavili kurz 106° na Dziwnów.
S nastávajícím soumrakem začal vítr sílit, v sedm večer už byla hlavní plachta na třetím refu a přesto Drahá svištěla vodou rychlostí kolem pěti uzlů. Vítr jsme bohužel změřit nemohli, protože stejně jako vloni se ani letos windmetr Clipper nedožil konce sezóny, takže rychlost neukazoval vůbec a směr větru špatně.
Po setmění začal Tomáš zjišťovat, co všechno bude muset na lodi vylepšit, aby mohl plout v noci.
Místo plotru používá vodotěsný tablet s mapami Navionics, osazený v držáku u kormidla. Ve dne to funguje bez problémů, ale potmě bohužel tablet hrozně oslňuje kormidelníka a hlavně na něm člověk ztrácí přehled. Když si chcete ověřit, jaký maják bliká před přídí, a on je 20 mil daleko, zvětšíte měřítko tak, že přijdete o detaily v okolí a tím pádem nevidíte, co to bliká za bóji kousek před vámi.
Nezbylo mu než rozložit jídelní stůl, vylovit zpod matrace papírovou mapu, na které je vidět široké okolí bez problémů, navigační pravítko a záložní ruční GPS, aby si jednodušeji zjistil polohu a vykreslil ji do mapy, a v tom okamžiku se projevil další nedostatek – na lodi není noční červená lampička.
Ani červenou čelovku jsme nikdo neměli a když Tomáš používal normální bílou, způsoboval kormidelníkovi problémy. Jakmile se totiž chcete kormidelníka na něco zeptat, tak se na něj automaticky podíváte,
posvítíte mu do očí a noční vidění je v pekle.
Ve stále silnějším poryvovém větru jsme se pomalu přibližovali k pobřeží, v půl druhé propluli vlnolamy v ústí řeky a vyvázali se u bývalého celního mola, kde jsme chtěli přespat, neboť byla tma jako v tunelu a řekou tekl velmi silný proud směrem k moři.
Polský úředník si napsal všechny požadované údaje a pak nás od mola vyhodil s tím, že o půl kilometru dál je marína. Ještě předloni bylo možné před zvedacím mostem, který v noci nefunguje, stát pouze ve starém polorozpadlém rybářském bazénu, ale protože to Poláci s podporou jachtingu myslí vážně, od loňska je k dispozici krásná nová a moderně vybavená marína mezi rybářským bazénem a mostem.
Náhoda tomu chtěla, že kamarádi s Marií připluli před pár hodinami z Bornholmu a stáli u vedlejšího prstu, takže se nám přistávalo opravdu pohodlně, stačilo podat lano Lucii na mole a nemuseli jsme ani vyskakovat z lodi.
Následující: Z Dziwnowa do Greifswaldu