Silniční a dálniční síť je v Anglii hustá a dobře rozložená, i vedlejší silnice jsou velice
kvalitní. Bílohnědé informační cedule upozorňují na okolní pamětihodnosti (nejen
na pamětihodnosti, třeba i na odbočku ke kempu).
Dopravní předpisy i značky jsou převážně stejné jako u nás, včetně toho, že na křižovatkách
se dává přednost zprava (i když v Anglii jezdíte vlevo!!!).
Omezení rychlosti i vzdálenosti na značkách jsou udávány v anglických mílích. Není-li uvedeno
jinak, jezdí se v obci rychlostí 48km/h, na silnicích s jedním pruhem 97km/h a na
silnicích se dvěma pruhy v jednom jízdním směru a na dálnicích rychlostí 113km/h.
Takže je úplně jedno, po jaké kategorii silnice jedete. Jakmile má dva pruhy
v jednom směru, můžete jet 113km/h.
Všichni v autě musí mít zapnuty bezpečnostní pásy.
A teď praktické
zkušenosti. Spousta lidí mi tvrdila že jsem cvok, když chci jet do Anglie autem.
Potvrdila se ovšem moje teorie, že pokud najezdím dva tisíce kilometrů měsíčně po
Praze, kde si jezdí každý jak chce, musí být řízení v Anglii, kde se jezdí důsledně
vlevo, hračkou. Dokud jsem se bál, bylo. Jakmile jsem si zvykl, odbočil jsem párkrát
doprava bez zkontrolování protijedoucích vozidel.
Na úzkých vedlejších silnicích na anglickém venkově si dávejte veliký pozor, nikdy nevíte, co se objeví
za zatáčkou. Stádo krav, autobus, vrata přes cestu...?
Máte ovšem oproti českým silnicím jednodušší řízení o to, že nemusíte kličkovat
mezi dírami, propadlými kanály a výtluky na vozovce. To prostě neexistuje ani na
té nejužší silnici do nejzapadlejšího vidlákova. Jakmile je na silnici asfalt a
je to silnice veřejná, je perfektní.
Protože jezdíte vlevo, měli byste si zalepit pravý kvadrant světlometů, abyste
neoslňovali protijedoucí řidiče. V návodu ke škodovkám, například, uvádí jako vhodnou
papírovou černou tapetu. To je PŘÍŠERNÁ BLBOST, protože už jí nikdy pořádně neodlepíte!
Dobře funguje černá elektrikářská izolační páska, ale když ji lepíte, nesmíte ji
vytahovat, protože se v tom případě teplem žárovky smrskne a odchlípne se.
Občas vám mohou vznikat problémy - třeba v anglických kempech jsou většinou závory u vjezdu,
ovládané čipem nebo kartou. Pokud jedete v autě sami, musíte být proklatě rychlí,
protože všechny snímače jsou umístěny na špatné straně auta.
Většina parkovišť je placených a označených "L" (Long) nebo "S" (Short). Na Short
parkovišti se vyplatí stát asi tak do dvou hodin, pokud chcete parkovat déle, najděte
Long parkoviště. Platí se předem, takže si musíte odhadnout dobu pobytu, a rozhodně
doporučuji platit - sice kasírují automaty a parkovací lístek si lepíte na okno,
ale většina parkovišť je hlídána průmyslovou televizí. S tím souvisí i fakt, že
většina automatů nevrací drobné, takže vždycky mějte pár desetipencí. Pětifrfníky
automaty neberou.
Často se stane, že přijedete uprostřed lesa na parkoviště a ono je placené. I tam
se vyplatí něco do automatu hodit. Navíc určitě najdete opodál otevřený fungující
záchod, často i s tekoucí teplou vodou, který je čistý a bez problémů si tam můžete
sednout na prkýnko.