Když jsme v sobotu odpoledne v Breege přebírali plachetnici Bavaria 36
"Charlotta" od společnosti
MOLA Yachting, bylo devět stupňů nad nulou a lilo jako z konve,
takže první věc, kterou jsme vyzkoušeli, bylo topení.
MOLA Yachting je hodně velká charterová společnost. V poslední době si pořídila
řadu nových plachetnic a kvůli nim v Breege několikanásobně zvýšili kapacitu mola.
Bohužel, kapacita hajzlíků a umýváren na nábřeží zůstala stejná a to se v neděli
ráno ukázalo jako problém.
Ze dveří se táhla několikařadá a velmi pomalu postupující fronta a když se do ní
člověk postavil, neměl tušení, jestli ho vyvrhne v umývárně nebo na záchodě.
Takže vyplout se nám podařilo až po půl jedenácté. Počasí bylo proti včerejšku báječné. Teploměr
ukazoval jedenáct nad nulou, svítilo slunce, od východu vál mírný větřík a my
jsme si to rychlostí kolem čtyř uzlů bublali na motor vybagrovaným plavebním
kanálem z Breege k Hiddensee. Kanál je dost úzký, ale je bezpodmínečně potřeba se v něm držet,
protože pár metrů od bójek stojí rybáři po kolena ve vodě a chytají si večeři.
Maják Dornbusch
Maják na ostrově Hiddensee, výška světla 95metrů, bílé a červené sektorové světlo,
jeden dlouhý záblesk každých 10 vteřin, viditelnost bílého světla 21Nm, červeného světla 15Nm.
V půl druhé proplouváme po dvanácti mílích plavby kolem majáku Dornbusch,
vytahujeme plachty na druhý ref a vyplouváme na volné moře.
To je zážitek! Severovýchodní vítr nám přes poledne zesílil, fouká pěkná
šestka, vlny mají přes metr a to jsme pořád ještě v závětří mysu
Arkona.
Je ale hloupé, že ten vítr vane přímo od Bornholmu.
Držíme kurz ostře proti větru a jak
se vzdalujeme od pobřeží, výška vln stále roste. Bohužel je zde pořád ještě dost
mělko, takže vlny jsou nejen vysoké, ale i krátké, strmé, prostě dost nepříjemné.
Většina dveří v podpalubí při tom candrbálu nedrží zavřená, je nutné je buďto
zamknout, nebo zaháčkovat otevřené, a vaří se taky dost nepohodlně.
Po třech hodinách plavby přichází průšvih. Nejmenovaný člen posádky (já bych ho
klidně jmenoval, jenomže nevím kdo to byl) nakrájel k svačině kokosovou bábovku
a přinesl jí do kokpitu. Bábovku jsme snědli, byla výborná, a pak jsme se chopili lan, abychom
změnili kurz směrem na východ.
A v tom okamžiku jsme zjistili, že kráječ bábovky bohužel zapomněl zajistit
zámek na skřínce s nádobím. Při obratu se ozval hrozitánský rachot a všechny
talíře jsme měli na podlaze. Některé i vcelku.
Ta spoušť rozhodně nevypadala dobře a musela se uklidit. Tak jsem vzal kýbl, aby
bylo kam házet střepy, vylovil ze skřínky smetáček s lopatkou a spustil se do
kajuty.
Poradím vám: Nikdy to nedělejte, budete-li mít možnost se tomu vyhnout.
Nelezte první den plavby po podlaze kajuty po čtyřech, když loď skáče po dvoumetrových vlnách jak
veverka. Že se mi podařilo uklidit nepořádek, že jsem pak stihnul i vyběhnout
z kajuty a ještě si na závětrné palubě odstranil všechna lana, než jsem znovu
spatřil tu kokosovou bábovku, to dodneška považuji za obdivuhodný kousek.
Vítr i vlny sílí, ještě dvě hodiny se dereme ostře proti větru, ale za mysem
Arkona to vzdáváme a míříme zpět k pobřeží. Jsem rád, protože bleju jak Alík a
představa celonoční plavby v tomhle stavu větru, moře a mé osoby mě nenaplňuje
nadšením.
V osm hodin večer se vyvazujeme u mola v téměř prázdné
maríně Glowe. Správce
přístavu už má po pracovní době, tak získáváme kód k číselnému zámku na dveřích
do sprch od kolegů na sousední lodi a jdeme se zcivilizovat. Sprcha stojí 1€,
které se hází do automatu, a teče dost dlouho.
Pokračování: Z Glowe do Sassnitz
Předchozí: Úvod