Několikrát za noc mne vzbudil vítr, kvílející v lanoví a cloumající lodí. Bůh
buď milostiv těm, co jsou na moři.
Vyhrabal jsem se ze spacáku v osm ráno a zjistil, že pořád fičí od jihu a lije.
Tlak spadnul z večerních 1006mb na 906mb a obrazovka Navtexu udává ve středu
ráno pro celý Balt od Skagenu po Petrohrad varování před bouří nebo rovnou bouři. Je mi trudno a špatná zpráva je, že už nám dochází tekutina proti
trudomyslnosti. Tady žádnou novou nekoupíme.
Předpověď Foreca na zítřek hlásí vítr od západu 25 uzlů (v nárazech až 50
uzlů), v pátek také, v sobotu stáčení na jihozápad. To by šlo.
Po desáté přestalo pršet, ale od jihu pořád fučí tak, že ptáci lítají pozpátku a
pohled dalekohledem na volnou vodu v Kalmarsundu není nijak povzbuzující.
K obědu máme opečené brambory s krůtím masem a se zelím a pak vyrážíme do města
na nákup.
Stejně jako přístav, i městečko vypadá mrtvě. Jedna pizzerie zavřená,
druhá na prodej, otevřený je jen vietnamský supermarket.
Je vidět, že ve Švédsku
během třicetileté války žil Komenský. Cestou zpět míjíme budovu s nápisem SKOLA
a je to opravdu místní základní škola.
K večeru se vítr uklidnil, podle ručního anemometru už fouká jenom do 20
uzlů a Foreca drží ranní informace. Zítra pojedeme.
Čtvrteční ráno vypadá nadějně. Vítr je západní, nijak silný, moře se uklidnilo,
předpověď počasí použitelná. Sprcha, snídaně, kafe, ulili jsme Neptunovi rum a
v 9:45 vyplouváme s napnutou hlavní plachtou i s kosatkou a v závětří pevniny si
pomáháme motorem, aby to odsejpalo.
V jedenáct vypíná Standa motor. Vane spíš od jihozápadu než od západu, jedeme
ostře proti větru a nedaří se držet lepší kurz než zhruba 160°.
Ve dvě odpoledne míjíme jižní konec Ölandu. Je polojasno, docela chladno a jak
se vzdalujeme od pobřeží, pěkně se zvedají vlny. Napadlo mě, že dokud to tak
nehoupe, mohl bych ještě uvařit polévku, ovšem po dvou minutách hledání
příslušného pytlíku docházím k názoru, že se budeme muset obejít bez polévky a
prchám na čerstvý vzduch do kokpitu. Pořád ještě máme kurz 160°. Jestli to tak
půjde dál, skončíme místo ve Świnoujście ve Gdyni.
O dvě hodiny později lze plout v kurzu 200°, vítr se skutečně stáčí k severu;
máme rychlosti zhruba 3,5 uzlu. Standa přivázal kormidelní páku lankem k vinčně
a loď krásně drží kurz sama. Výhoda dlouhého kýlu. Bohužel jedeme přímo do
lijáku.
V deset hodin večer, když nastupuji službu, jsme na pozici 55° 45’N 16° 06.7’E,
rychlostí 3,3 uzlu plujeme kurzem 220° ostře proti větru a pěkně fičí.
Jirka v noci zjistil, že se jeho lůžko v přídi chová jako splašený výtah a nejde
tam moc spát, tak si ustlal na podlaze v salónu. Já spím od počátku plavby
v salónu na lavici, ovšem ta, na kterou se vejdu, je nyní v návětří.
Není žádná
legrace se na ní ve spacáku udržet a v pátek ráno jsem se vzbudil tak, že jsem i
s matrací žuchnul na Jirku na podlaze. Když jsem z něj vstával a zkoušel ho
přitom moc nepošlapat, katapultovala mě vlna přes kajutu, nakřápla mi
žebra o stůl a složila na podlahu u kuchyňské linky. Zdá se, že se v noci moře
neuklidnilo.
Jsme na pozici 55° 22’N 15° 23’E, kurz 210°, rychlost 5 uzlů.
Svištíme jak Pendolino. Vařit se nedá a k snídani žvýkám švédský chleba,
připomínající chutí spíš vánočku, s taveným sýrem. Nijak skvělá kombinace.
V poledne míjíme z východní strany ostrov Bornholm. Na pár hodin trochu
přižehlil vlny, ale jak vyplouváme z jeho závětří, zase pěkně rostou. Pořád se
daří držet kurz těsně nad 200°. Není to úplně ideální, chtělo by to víc, ale
zaplať pámbu za to.
Odpoledne začal vítr slábnout a i vlny trochu klesly, tak jsem se rozšoupl a dal
si k večeři jablko a plechovku piva. Vylezlo slunce, obloha se vyčistila, krásné
počasí se nám udělalo a tak místo kosatky vytahujeme genu. V 18 hodin máme
pozici 54° 36.9’N 14° 57.3’E a rychlostí 3,6 uzlu jedeme v kurzu 210°.
V noci pluji skoro celou službu ke světlu majáku Niechorze, východně od
Dziwnówa. Předpověď počasí vyšla přesně a vítr se stáčí k jihu. Když mě Standa střídá u kormidla, přehazujeme po půlnoci plachty na
druhý bok a plujeme na západ k Oder Bank.
Plavba na západ měla obrovskou výhodu. Moje lavice se ocitla na závětrném boku,
nemusel jsem se bát že spadnu, a tak jsem usnul jako špalek. Dokonce jsem měl
divoké sny a zdálo se mi, že vykopávám nějakého novináře ze dveří. Nevím čím mě
ten chlap naštval, ale na tom vykopnutí jsem si dal záležet.
Pak jsem se
vzbudil. Standa seděl s bolestivým výrazem ve tváři na schůdkách do kajuty,
držel mě za nohu a moc ho zajímalo, proč jsem ho kopnul do žaludku.
Celé dopoledne je zataženo, nad polským pobřežím se válí mlha a my se plácáme ve
slabém větru na mrtvých vlnách ze včerejška. Jako poslední zoufalý pokus o
posílení větru uvařil Standa k obědu fazole s párkem. Bezvýsledně. Startujeme
motor.
Do Świnoujście nám zbývá 18 námořních mil, zatímco do Dziwnówa je to jenom šest,
a tak míříme k východnímu vjezdu do Štětínské zátoky. Podle pilota má být jeden
most v Dziwnówu a druhý ve Wolinu, ale oba mají na požádání zvednout.
V půl
druhé proplouváme mezi dziwnówskými vlnolamy. Máme za sebou 52 hodin plavby
volným Baltem, během kterých jsme upluli 188 námořních mil.