Oban je přístavní městečko na západním pobřeží Skotska, vzdušnou čarou přibližně 95 anglických mil severozápadně od Glasgow, a na své si zde přijdou nejenom jachtaři, ale i příznivci historie, zájemci o druhou světovou válku a milovníci skotské whisky.
Oban znamená ve skotské gaelštině Malá zátoka a je to přiléhavé pojmenování. Město se opravdu rozkládá na břehu malé zátoky, dokonale kryté před nepřízní počasí na Firth of Lorn ostrovem Kerrera.
Jak ukazují archeologické vykopávky, bylo okolí zátoky osídleno už před osmi tisíci lety, ale město Oban vzniklo až na konci 18. století kolem palírny whisky, založené Hughem a Johnem Stevensonovými roku 1794. Palírna je dodnes v provozu, vyrábí čtrnáctiletou single malt whisky a její červený cihlový komín s černým vrcholkem vytváří výtečný orientační bod, pokud se rozhodnete zajít tam na prohlídku. Ta trvá hodinu a včetně lahvičky whisky na památku stojí 8£.
Na kopci Battery Hill nad palírnou je McCaigova věž, podivná stavba připomínající římské Koloseum. S Římany samozřejmě nemá nic společného. Ti sice v provincii Britannia vládli čtyři století, ale takhle daleko na severu se ani jejich skvěle organizovaná vojska nedokázala proti bojovným kmenům zuřivých Piktů prosadit a proto tady nic nepostavili.
V dobách romantismu koncem 19. století to začalo být místním lidem líto a tak zde bankéř John Stuart McCaig začal stavět alespoň repliku, ve které mělo být muzeum, galerie a sochy jeho rodiny. A jeho vlastní socha, samozřejmě. Zemřel v létě 1902, když byly dokončeny teprve obvodové zdi, a v tom stavu věž zůstala dodnes. Nyní je uvnitř krásný park a z ochozu před hradbou nádherná vyhlídka na obanskou zátoku a ostrovy Kerrera, Lismore a Mull.
V přízemí staré budovy Oban Times, nedaleko North Pier na pobřežní promenádě, je umístěno Oban War and Peace Museum s rozsáhlou sbírkou artefaktů a fotografií, zobrazující historii zdejšího rybolovu, dopravy, sportu, architektury a zejména strategickou roli, kterou město Oban hrálo ve druhé světové válce. Muzeum provozují dobrovolníci a vstup je zdarma, ale určitě ocení, když jim do kasičky hodíte pár drobných jako dar na provoz. V hotelu Regent vedle muzea byla za druhé světové války poddůstojnická jídelna.
Hned vedle palírny je restaurace Cuan Mor s minipivovarem, založeným roku 2009. Vyrábí pět různých druhů piv, která lze ochutnat na místě či koupit lahvová pro pozdější vyzkoušení. Další místní zajímavostí je továrna na ručně vyráběnou čokoládu zhruba ve třetině cesty po nábřeží od hotelu Columba ke katedrále svatého Columby s vlastní kavárnou.
Pokud se vám při procházce městem bude zdát, že je v Obanu poněkud překolumbováno, je vysvětlení celkem jednoduché. Když mnicha Columbu vyhnali z Irska, založil s dvanácti kamarády klášter na nedalekém ostrově Iona a vyrážel odtud na misijní cesty k Piktům, Skotům a Northumbrijcům, obracel je na křesťanství a činil zázraky.
Patrně největším zázrakem bylo, že tuto svou misijní činnost přežil a zemřel v klidu před oltářem uprostřed jitřní mše. A z jeho dalšího zázraku, kdy podle legendy prý znamením kříže vyhnal příšeru z jezera Loch Ness, zdejší podnikatelé v turistickém ruchu asi také příliš velikou radost nemají. Ovšem jako zakladatel jednoho z prvních křesťanských klášterů ve Skotsku má dnes v Obanu základní školu, tříhvězdičkový hotel na nábřeží a katedrálu.
Ačkoliv na to katedrála svatého Columby na pláži na severním konci Obanu nevypadá, je to prakticky novostavba. Základní kámen položili roku 1932 a stavba z růžové a modré žuly v novogotickém slohu byla dokončena až v roce 1959. Navrhl ji architekt Sir Giles Gilbert Scott, který je mimo jiné autorem klasické anglické červené telefonní budky.
O kilometr dál se na vysokém ostrohu rozkládají – v poslední době bohužel doslova – trosky hradu Dunollie, od 12. století sídlo klanu MacDougallů. Jeho věž je viditelná z moře, a pokud k ní dojdete pěšky, můžete za 5£ navštívit i dům náčelníků klanu z roku 1745 a muzeum rodiny MacDougallů, která stovky let vládla zdejšímu okolí a strategicky rozmístěných hradů vlastnila celkem osm.
Železnice se do Obanu dostala roku 1880 a tím se začala psát nová historie města. Nejenom že došlo k podstatnému rozšíření průmyslu a obchodu, ale hlavně do města vtrhl cestovní ruch. Městečko se stalo populární turistickou destinací a začaly z něj vyplouvat osobní parníčky nejenom na okolní ostrovy, ale i na souostroví Vnějších Hebrid.
Je úsměvné, že ačkoliv byla Británie vládkyně moří, první opravdu veliká loď, kterou tady viděli, byl počátkem třicátých let minulého století polský osobní parník Polonia. Byla to tehdy veliká sláva.
„Vyšlo najevo, že poprvé v dějinách mohou obyvatelé Obanu obdivovat něco víc než jachty. Ještě nikdy sem nezavítala ani jediná větší obchodní loď. Naše byla první, a to hned osobní transatlantik,“ vypráví ve svých pamětech Karol Borchardt, jeden z palubních důstojníků Polonie.
Nyní je zde frekventovaný trajektový terminál, před kterým se sedmdesátimetrové lodě otáčí jako baletky, ale když si při pohledu na skalnatou úžinu mezi ostrovem Kerrera a pevninou člověk představí, jak se do malé zátoky před městem sune dvojnásob dlouhý parník bez moderních navigačních přístrojů, pomocných remorkérů a dokormidlovacích zařízení, pochopí, proč byl jeho kapitán Mamert Stankiewicz považován za komodora polského obchodního loďstva. Bohužel zahynul v listopadu 1939, když jeho nový transatlantik
Piłsudski, přeměněný na vojenskou transportní loď, najel nedaleko východoanglického přístavu Grimsby na dvě německé námořní miny. Dodnes je tato loď největším vrakem u pobřeží Yorkshire.
Za druhé světové války byl Oban důležitou vojenskou základnou a také mu to přineslo řadu nepříjemností. Naštěstí ležel prakticky na hranici doletu německých bombardérů Heinkel 111, jinak mohly být způsobené škody mnohem horší.
Již v roce 1938 byla na ostrově Kerrera vybudována základna pro vojenské hydroplány a létající čluny s velitelstvím ve viktoriánské vile Dungallan House na jižní straně zátoky, na kterou byla přidělena 209. peruť létajících člunů Saro Lerwick a později 210. a 228. peruť RAF, vybavené vynikajícími létajícími čluny Short Sunderland. Tato obrovská čtyřmotorová letadla s desetičlennou posádkou mohla zůstat ve vzduchu až 16 hodin a startovala odtud k hlídkové protiponorkové službě nad Atlantikem.
Od dubna 1941 pak byly Sunderlandy nahrazovány známými létajícími čluny Catalina, jejichž operační lety trvaly až 26 hodin. Postupem času se na základně objevila i australská 10. peruť, 422. a 423. peruť kanadského královského letectva a 330. (norská) peruť RAF. Během války přišlo o život přes 120 leteckých posádek zdejší základny, na jejímž místě je nyní jachtařská marína.
Zálivy kolem Obanu také sloužily jako shromaždiště obchodních lodí, ze kterých britská Admiralita sestavovala konvoje pro plavbu přes Atlantik a později do Sovětského svazu. Proto byla roku 1940 severně od Obanu, na ostrohu Ganavan, instalována jedna ze dvou protiponorkových detekčních smyček, které chránily seřadiště námořních konvojů na Loch Linnhe (druhá ležela v úžině Sound of Mull).
Jednalo se o dlouhý kabel, uložený na mořském dně, ve kterém proplouvající loď nebo ponorka naindukovala malý proud, zobrazený galvanometrem. Pokud zařízení signalizovalo plavidlo a pobřežní hlídka viděla na hladině loď, bylo vše v pořádku; pokud ne, byl vyhlášen protiponorkový poplach. Princip jednoduchý, ale velice účinný. Řídící domek kontrolní stanice a přístřešek generátoru si můžete na pobřeží prohlédnout dodnes, když se z centra Obanu vydáte po pobřežní silnici na sever a po dvou kilometrech u bílého statku na levé straně silnice zamíříte vlevo podél pobřeží.
Za silnicí, na kopci nad statkem,
stojí bílá budova bývalé vojenské signální stanice a na severní straně ostrohu v Gallanach Bay jsou k nalezení pozůstatky po výcvikové základně létajících člunů RAF. Po válce v této zátoce také ústil první transatlantický telefonní kabel, kterým vedla „horká linka“ mezi Washingtonem a Moskvou.
Další připomínku válečné historie naleznete na svahu kopce tři sta metrů jižně od vjezdu do obanského karavan parku, kde uprostřed obrovských trsů kapradin stojí bývalá řídící věž minového pole, položeného v Sound of Kerrera. Zvenku je stále ještě v dobrém stavu, uvnitř ji ovšem "vyzdobili" návštěvníci.
Zátoku před Obanem kryje dlouhý ostrov Kerrera a přístup je tedy buď úzkým severním kanálem mezi ostrovy Maiden a Kerrera, nebo od jihu dlouhou úžinou mezi ostrovem Kerrera a pevninou, kde jsou všechna nebezpečná místa dobře vyznačena, ale přesto se příliš nedoporučuje plout tudy potmě.
Při vjezdu severním kanálem je nutné ponechat ostrůvek Maiden po levoboku. Mezi ním a pevninou se sice těsně podle břehu ostrova proplout dá, ale je to velmi nebezpečné kvůli mělčinám a podmořským skaliskům. Také je třeba počítat se silným provozem trajektů, dávat jim přednost a plout co nejvíce na pravé straně plavební dráhy, neboť se díky mělčině nemají kam uhnout. A když budete mít štěstí, potkáte se možná i s letadlem, protože hladina zátoky stále ještě slouží jako přistávací dráha pro hydroplány.
Pokud připlouváte v temné noci, bývá obtížné rozlišit navigační světla od světel na pobřeží, a také je třeba počítat s faktem, že na kotvišti před marínou v Ardantrive Bay na ostrově Kerrera většina lodí
nerozsvěcí kotevní světla. Ovšem protože se ve zdejších zeměpisných šířkách od června do srpna sotva setmí, není velký problém si plavbu naplánovat tak, abyste do přístavu vjížděli za světla.
Pro přistání se v Obanu nabízí řada možností, záleží na tom, co potřebujete. Vyžadujete-li elektrickou přípojku nebo dotankování vody či nafty, pak je jedinou možností marína na ostrově Kerrera, kde se platí 2,35£ za metr délky lodě. Leží naproti městu na místě bývalé vojenské hydroplánové základny a každou hodinu zajišťuje bezplatnou dopravu trajektem na pevninu a zpět. K dispozici je 100 míst u mola, nepříliš luxusní sociální zařízení, prádelna, bezplatné Wi-Fi připojení a čerpací stanice nafty. Marína je ovšem k ničemu, pokud potřebujete benzín, protože je zakázáno přepravovat kanystry s benzínem trajektem přes záliv.
Zadarmo lze kotvit na severní nebo jižní straně North Pier před hotelem Columba. Severní strana je lepší, je tam menší provoz. Na obou místech je ovšem třeba pečlivě spočítat potřebnou hloubku, neboť rozdíl hladin mezi přílivem a odlivem v Obanu dosahuje až čtyř metrů.
Na jižní straně zátoky jsou za 5£ za čtyři hodiny nebo 15£ za noc k dispozici velké žluté návštěvnické bóje, označené písmenem V, a je tam i přistávací ponton pro pomocný člun.
V každém případě doporučuji zastavit se při prohlídce města na North Pier, odkud pravidelně vyplouvá vyhlídková loď ke koloniím tuleňů na okolních ostrovech. Je samozřejmě nesmysl platit za plavbu 10 liber za člověka, když jste zde vlastní lodí, ale na informační tabuli se dá zjistit, na kterém z ostrůvků se tuleni právě vyskytují, a tak potom můžete plout najisto.
Psáno pro časopis Yacht 5/2016