Druhým důvodem byla oslava 70. výročí kolesového parníku Vltava, který byl
slavnostně pokřtěn 27. srpna 1940.
Parník prošel v letech 2007 až 2009 zásadní
rekonstrukcí a byl uveden do původní historické podoby, která mu opravdu sluší
mnohem víc než bývalé salonní provedení.
Slavnostní plavby se zúčastnily bočnokolesové parníky Vyšehrad a Vltava a zadokolesová motorová loď Šumava.
U podobných událostí samozřejmě nemůže chybět spolek Vltavan a dixilendová
kapela na palubě parníku Vltava hrála také moc hezky.
Lodě Vyšehrad a Šumava byly určeny pro veřejnost a protože plavba byla zdarma,
pluly nacpané k prasknutí.
I když to tak ještě v poledne nevypadalo, odpoledne se udělalo opravdu krásné
počasí.
Těžko říct, jestli za to může náhoda, Neptun nebo usilovné modlení mnicha na Kampě před domem, ve kterém do počátku sedmdesátých let dvacátého století
bydlela rodina posledního pražského vodníka Wassermanna se služebnictvem
(viz film Jak utopit doktora Mráčka).
Kolesový parník Vltava byl postaven nákladem 2,7 milionu Kč v loděnici PRAGA v Praze-Libni a slavnostně pokřtěn 27.8.1940. Parník je dlouhý 53 metrů, trup má
šířku 5,1 metru a šířku přes kolesnice 9,2 metru.
Parník pohání dvouválcový ležatý parní stroj o výkonu 112,5kW.
Na cestu z Prahy do Štěchovic původně spotřeboval 520kg černého a na zpáteční
cestu 330kg hnědého uhlí a na hluboké vodě dosahoval rychlosti přes 16km/h.
V roce 1960 prošel parník rekonstrukcí v Ústí nad Labem, při které na něm byl
dostavěn palubní salon na zádi lodi a dokonce horní paluba pro 40 osob, která
ale musela být kvůli zhoršené příčné stabilitě zrušena.
V roce 1978 byl kotel parníku Vltava přestavěn z uhlí na topný olej.
1. května 1989 došlo při roztápění k havárii kotle s výronem páry do strojovny.
Strojník Petr Černý při tomto neštěstí zahynul, topič byl těžce zraněn.
V roce 1991 prošel parník Vltava další opravou, při které dostal nový kotel a byl zrekonstuován interiér.
V letech 2007 až 2009 byla provedena zatím poslední rekonstukce, při které byl
kolesový parník Vltava uveden do co nejpůvodnějšího stavu. Byl snesen zadní
salón a ponecháno pouze zastřešení zadní paluby, parní stroj byl opraven v Ekotechnickém muzeu v Podbabě, loď byla vybavena předním dokormidlovacím
zařízením a moderní navigační a komunikační technikou.
V současné době pluje kolesový parník Vltava pod vedením kapitána Josefa Mikšovského.
Kolesový parník Vyšehrad byl pokřtěn 1.5.1938 v loděnici v Ústí nad Labem jménem
Antonín Švehla.
Parník je dlouhý 62 metrů, trup má šířku 6,2 metru a šířku přes kolesnice 10,5 metru.
Parník pohání dvouválcový ležatý parní stroj o výkonu 165kW při 42 otáčkách za minutu a na hluboké vodě loď dosahuje rychlosti až 17km/h.
Parník jezdil pod názvem Antonín Švehla do roku 1942, kdy byl přejmenován na
Karlstein, po válce jezdil pod jménem T.G.Masaryk, od roku 1952 nesl jméno
Děvín a od roku 1992 pluje pod jménem Vyšehrad.
Stejně jako kolesový parník Vltava prošel v letech 1960-1961 rekonstrukcí v Ústí
nad Labem, v roce 1980 byl přestavěn na pohon kapalnými palivy a od roku 1992 má
nový kotel. Zatím poslední významnou opravou prošel v letech 2006 až 2007, kdy
mu byla vyměněna část obšívky a byl vybavem dokormidlovacím zařízením Verhaar o výkonu 45kW.
Zadokolesová motorová loď Šumava pochází z roku 1952. Jedná se původně o tažný
remorkér, určený pro vlečení člunů a lodí na Labi při nižších vodních stavech,
který byl v roce 1997 přestavěn na osobní loď.
Loď je dlouhá 57,5 metru a široká 9,1 metru, pohon zajišťuje dieselový motor
Škoda o výkonu 550kW.
Sesterská loď, zadokolesový remorkér Beskydy, je stále ještě v činné službě na Labi.
Při čekání na návrat flotily od Štvanice jsem se potloukal po Kampě kolem
Sovových mlýnů.
Některá umělecká díla mi připadají velmi zvláštní.
Našel jsem si pak krásné místo na fotografování, jak parníky proplouvají pod
Karlovým mostem, ale nepočítal jsem s tím, že kapitán Mikšovský se svým parníkem
skončí přímo před mým objektivem u přístaviště Kampa.
