Arthur Ransome napsal knihu "Nechtěli jsme na moře" (We Didn't Mean to Go to Sea) v roce 1937.
Stejně jako v ostatních Ransomových knihách, i v "Nechtěli jsme na moře" jsou
popsána skutečná místa a skutečné lodě. O nich je tato stránka.
Lodě v knize "Nechtěli jsme na moře"
Kutr Hastrman
Kutr Hastrman (v anglickém originálu má
jméno Goblin) je skutečná
28 stop dlouhá plachetnice, postavená v roce 1931 v Littlehamptonu.
Roku 1934 ji za 525 liber koupil Arthur Ransome, přejmenoval ji na
Nancy Blackett a podnikal s ní plavby kolem
východního pobřeží Anglie a po Severním moři.
Protože se jeho manželce zdála lodní kuchyně malá, v roce 1937 si nechal
postavit větší
plachetnici Salina King a o rok později Nancy Blackett prodal.
Během následujícího půlstoletí vystřídala plachetnice Nancy Blackett dalších pět
majitelů a v roce 1988 ji ve velmi zchátralém stavu koupil Michael Rines, který
ji během roku tvrdé práce zrekontruoval do původní krásy.
Plachetnice je nyní majetkem The Nancy
Blackett Trust a každý rok si mnoho Ransomových fanoušků může vychutnat
zážitek z plavby na této nádherné lodi.
Bark Pommern
Plachetnici Pommern potká Hastrman při svém návratu z Holandska do Harwich.
Zde je jedna z celé řady nepřesností, které se v českém překladu vyskytují: nejedná se
o "čtyřstěžňovou bárku", ale o čtyřstěžňový bark.
Bark Pommern byl vyroben v roce 1903 v loděnici J.Reid & Company
v Glasgow pro německou plavební společnost F. Laeisz a vozil hlavně chilský
ledek.
Od roku 1923 loď patřila do flotily Gustava Eriksona, měla domovský přístav
v Mariehamnu na Ålandských ostrovech a vozila hlavně obilí z Austrálie.
V provozu
byla až do počátku druhé světové války. Po válce skončila jako muzeální loď
v Marienhamnu, kde stojí doposud, a za 5€ vstupného si ji můžete prohlédnout.
Bark Pommern má délku 95m, šířku
13m, ponor 7,25m a hlavní stožár je 50m vysoký.
Posádku tvořilo pouze 26 lidí, a to včetně kapitána, důstojníků a kuchaře!
Stejně jako většina ostatních plachetnic Eriksonovy flotily nikdy neměla pomocný motor.
Pokud vás zajímá život na takové plachetnici, doporučuji k přečtení knihu Erica
Newbyho "Plavčíkem na Moshulu", která vypráví o jedné plavbě do Austrálie a zpět
v létech 1938-39. Při jejím čtení se zdá neuvěřitelné, že se odehrává
téměř v polovině 20. století.
Plachetnice Moshulu byla podobná Pommernu a nyní je k vidění v americké Philalelphii.
Majákové lodi
V knize se zmiňuje několik majákových lodí - Galloper, Outer Gabbard, Cork, Sunk a North Hinder.
Kromě majákové lodi Sunk již byly všechny tyto majákové lodě nahrazeny automatickými bójemi.
V roce 2009 je v provozu pouze majáková loď Sunk, umístěná na pozici 51°50.1'N
1°46.020'E. Její maják signalizuje dvěma bílými záblesky během 20 sekund (0,3s
světlo, 4,8s tma, 0,3s světlo, 14,6s tma) viditelnými do vzdálenosti 16 námořních
mil, radiomaják má dosah 10 námořních mil a vysílá jeden dlouhý tón s periodou
60s. Za mlhy loď houká 2x za minutu.
Stejně jako většina dalších britských majákových lodí je i loď Sunk napájena
slunečními kolektory a pracuje zcela automaticky, bez obsluhy.
Anglické majákové lodě byly označovány písmeny LV (Lightvessel) a číslem, například LV 86.
Název na boku lodi byl napsán podle momentálního umístění plavidla.
O majákové lodi LV 86 se nezmiňuji náhodou. Byla vyrobena v roce 1931,
vyřazena ze služby v roce 1974 a mimo jiné sloužila i na pozici majákové lodi
Cork.
Loď má od roku 1996 soukromého majitele, který jí používá jako obytnou loď.
Místa z knihy "Nechtěli jsme na moře"
Almina chata
Název domu slečny Powellové, ve kterém byli ubytováni Walkerovi, překládá paní
Wolfová jako Almina chata.
Originální název je
Alma Cottage, majitelem je John Pugh a i dnes si zde můžete
pronajmout letní byt.
Telefon už ovšem není Woolwerstone 30 jako v knížce, ale 01453 872551.
Hosinec U Platýsa a ústřice
Když Jim Brading připlul do Pin
Millu, chtěl se jít najíst do hostince "U Platýsa a ústřice".
Pokud se do Pin Millu dostanete, můžete se tam najíst i vy.
Je to jedna z nejznámějších restaurací v hrabství Suffolk (alespoň to o sobě
tvrdí) The Butt & Onster.
Otevřeno mají každý den a za ceny kolem 11 liber si můžete smlsnout na řadě
specialit z mořských živočichů.
Mapa přístavu Harwich
Protože je lepší jednou vidět než sedmkrát číst, upravil jsem námořní mapy řeky
Orwell a přístavu Harwich a vyznačil na nich některé důležité údaje z knihy
"Nechtěli jsme na moře".
Zdrojem map je Wiley Nautical Almanac.
Protože s námořní mapou se český čtenář Ransomovek asi často nepotká, dovolte
krátké vysvětlení:
Čísla na mapě udávají hloubku vody v metrech při odlivu (ve skutečnosti je to
trochu složitější, ale pro vysvětlení to takhle stačí). Pokud je číslo podtržené, tak
značí jak vysoko ční při odlivu dno nad hladinu.
Aktuální hloubku v požadovaném čase musím zjistit podle přílivových tabulek.
Přílivové tabulky pro Harwich jsou například
zde.
Značky u bójí, majáků a navigačních světel udávají jejich barvu a způsob blikání.
Například bóje Konec pobřeží (Beach End) vydává dva zelené záblesky během
5 sekund, bóje Severní stupeň (North Shelf) červeně bliká přibližně 1x za sekundu
a bóje Shotleyská šíje (Shotley Spit) každých 15 sekund 6x bíle zableskne a pak
dlouze blikne.