Historické městečko Torgau je správním střediskem Severního Saska a koncem dubna 1945 se na zdejším mostě setkala americká a sovětská vojska. Koncem října 2015 jsem se pod zdejším mostem setkal já s kapitánem lodi X-ray, kterou bylo třeba dopravit do Čech.
Boarncruiser 940 GSAK je necelých deset metrů dlouhá a tři metry široká ocelová loď, vyrobená roku 1976 ve fríské loděnici De Boarnstream a osazená šestiválcovým motorem Volvo Penta s výkonem 109 koní, aby bez problémů zvládla plavbu proti proudu Rýnu.
Tomáš ji koupil počátkem září 2015 ve výborném stavu, ačkoliv už dva roky stála nepoužívaná u mola v Maastrichtu, a přes Maasu, Rýn, Wesel-Datteln-Kanal, Dortmund-Ems-Kanal a Mittellandkanal doplul po dvou týdnech do Magdeburgu. Tam zjistil, že v Labi došla voda, a tak musel počkat do poloviny října, než trochu zapršelo. Potom vyrazil proti proudu opět sám, ale protože na Labi není od Magdeburgu až do Čech žádná tankovací stanice pro lodě a naftu je nutné nosit v kanystrech od silniční pumpy, usoudil, že by se mu hodil pomocný donašeč.
Díky tomu jsem se ve čtvrtek 22. října 2015 ocitl krátce po poledni na nábřeží v Torgau a přemýšlel, zda se mi vůbec podaří nalodit.
Německý úsek řeky byl sice splavný, ale vody v něm moc nebylo a při přistávání k původně vyhlédnutému molu před restaurací Stará loděnice by si pravděpodobně odřel dno i kajak. Přešel jsem tedy pod hradby k molu společnosti Viking River Cruises, ignoroval tabulky se zákazem vstupu a předpokládal, že když tady přistávají stometrové osobní lodě, bude u něj dost vody i pro malou loď s ponorem 85 centimetrů. Alespoň tento ponor udávaly papíry od lodi a v té době jsme si mysleli, že to je pravda, protože Holanďan přece nelže.
Nebylo tam dost vody. Padesát metrů před pontonem najel X-ray s mohutným rachotem na mělčinu a Tomáš nakonec musel doplout středem plavební dráhy až před molo a pak teprve opatrným traverzem v rychlém říčním proudu přirazit.
Po třech hodinách plavby jsme přistáli u prstového mola v ochranném přístavu v Belgern. Jako většina podobných mol na Labi je určeno pro mnohem menší plavidla a vyvázat k němu desetimetrovou loď není jednoduché. Zejména když plovák prstu nemá výtlak ani na to, aby udržel nad vodou osmdesátikilového chlapa, takže jsem si při protahování lana zadním okem namočil boty. Dalším specifikem německých mol totiž je, že na nich chybí pacholata a jsou osazena jen vyvazovacími oky.
Čtyřikrát jsme se prošli k půl kilometru vzdálené čerpací stanici a donesli přitom na loď 172 litrů nafty, což by mělo stačit na další tři dny plavby.
Od mého nalodění bylo krásné počasí, ale při poslední cestě od pumpy začalo drobně pršet a nepřestalo až do noci. K večeři jsem udělal bramborovou kaši a ohřál k ní karbanátky, které jsem přivezl z domova.
Následující: Z Belgern do Drážďan