Když jsme pro nedostatek zájemců zrušili dva týdny před odjezdem plavbu z Rujány
do Stockholmu, zdálo se, že na Velikonoce zůstanu na suchu. Naštěstí se mi díky
serveru jachting.info podařilo doplnit posádku pro přeplavbu kanálu La Manche
a tak jsme na Velký pátek krátce po obědě vystupovali s Richardem a Honzou
z auta v cherbourgském přístavu.
Sraz se zbytkem posádky byl až v šest večer a tak jsme vyrazili na prohlídku
města. Už na třetím rohu objevil Honza svým indiánským zrakem místní
mikropivovar l'Eldorado se čtyřmi druhy vyráběných piv.
Sympatická barmanka nám
od každého nalila ochutnávací skleničku a po důkladném senzorickém testu byla
jako nejlepší vyhodnocena značka Ambée. Pivovar na rohu náměstí Republiky se tak
stal nejdůležitějším navigačním bodem při našich potulkách městem.
V šest jsme se u tankovacího mola setkali s kapitánem Tomášem a s Ondrou,
nalodili se na plachetnici Alubat Ovni 395, doplnili naftu a začalo předávání.
Majitel lodi to bral důkladně, předávací protokol začínal položkami "1x stěžeň,
1x ráhno". Trošku se mu to zkomplikovalo u položky "4x vinšna", protože na lodi
jich bylo díky kutrovému oplachtění šest, a nakonec se zasekl u radarového
odražeče. Chvíli zkoumavě obcházel stěžeň a potom mávnul rukou, že to vůbec
nevadí že ho nemáme, protože loď je hliníková a tak je na radaru vidět.
Pak se
vyděsil, když mu kapitán nastínil naši plánovanou trasu, pokoušel se nás
přesvědčit že jezdit do Anglie je nesmysl, když tu mají tak pěkné ostrovy
u pobřeží, a jeho manželka zatím sbalila všechny anglické mapy a strčila je pod
tašku do kokpitu. Čehož si ovšem kapitán všimnul a tak je zase nenápadně
odčaroval zpět do navigačního stolku. V devět večer konečně majitel prohlásil loď za předanou a s výhrůžkou, že se
ráno ještě zastaví, odešel na večeři. Mohli jsme se nastěhovat.
Následující: Z
Cherbourgu do Portsmouth