V pondělí 19. září jsem se vzbudil už před sedmou a hned vykoukl z kajuty, jak to vypadá s větrem, který se podle pět dní staré předpovědi měl vítr otočit na západní.
Neotočil; ráno bylo naprosté bezvětří, moře jako zrcadlo a pálící slunce připomínalo spíš chorvatské léto než začátek podzimu na Baltu.
Naštěstí se po deváté rozfoukalo, i když opět nestandardně od severovýchodu, a tak start krátce před desátou hodinou proběhl bez problémů a všech jedenáct závodních lodí vyrazilo na třistamílovou trasu za Bornholm a zpět.
Vypluli jsme za nimi a nestačili žasnout. Když jsem včera upozorňoval Tomáše Hubáčka, kapitána plachetnice Long John Silver, že až nás uvidí zahýbat ke Stralsundu, tak nemá jet za námi, ale pokračovat rovně, brali jsme to oba jako vtipkování u piva. A nyní jsme se drželi v těsném závěsu za posledními třemi plachetnicemi závodního pole.
Po hodině nám to začalo být trapné. Abychom neznervózňovali závodníky, a také abychom využili případné zbytky ranní brízy, odréčkovali jsme a začali proti sílícímu větru a rostoucím vlnám křižovat směrem k Warnemünde.
Před Rostockem začaly přicházet opravdové problémy. Obloha se zatáhla, každý mrak si vytvářel vlastní vítr a vůbec se nám nedařilo postupovat. Místo třinácti mil za tři hodiny při cestě tam jsme upluli 23 mil a trvalo nám to přes osm hodin. Při představě, že se takhle budeme trápit celou noc, se Tomáš nakonec rozhodl vrátit do Warnemünde a pokračovat až zítra. V půl šesté jsme tedy vyvázali Drahou u mola v Hohe Düne. Večer ovšem vítr odešel, a zatímco my jsme spokojeně popíjeli pivo na mole, závodníci se pohupovali v bezvětří u Darßer Ort.
V úterý ráno jste opět vstali v sedm a opět zjistili, že je venku bezvětří. A na rozdíl od včerejšího rána i zataženo. Krátce po osmé jsme vypluli. Protože válo jen slaboučce od severu, pomáhali jsme plachtám motorem a kurzem 025° směřovali podél pobřeží k majáku Darßer Ort. Dopoledne se vítr stočil na severozápad a zesílil, několik hodin se dalo plout s genakrem přes pět uzlů, ale v poledne ho to zase přestalo bavit.
U Darßer Ort jsme stáhli plachty a v naprostém bezvětří pokračovali na motor k jižnímu cípu ostrova Hiddensee. Nebylo to zábavné odpoledne. Kromě nutnosti platit krmení naftové bestie je jízda na motor nuda, a navíc nám na lodi přistálo hejno dotěrných much, které odmítaly pokračovat ve své emigraci do Dánska. Za celý den jsme potkali jen jeden rychlý člun německých celníků a jeden osobní parníček místní dopravy, jinak se zdálo, že máme moře sami pro sebe.
Kolem jižního okraje ostrova Hiddensee jsme vpluli do vnitřních rujánských vod. Nutno poznamenat že mělkých, plout tam lze pouze ve vyznačených vybagrovaných kanálech. A protože už se setmělo a řada plavebních znaků není svítící, bylo nutné řídit loď hlavně podle světelných náměrníků a spoléhat se na to, že GPS navigace funguje bez větší odchylky. Standa Bílek s Eternity, který tudy plul o pár dní později také potmě, měl na lodi radar, a protože jsem prakticky celou cestu potmě kormidloval já, dost jsem mu ho v některých chvílích záviděl. V půl desáté jsme se vyvázali u mola v městské maríně ve Stralsundu.
Ve středu ráno jsme v 8:20 projeli zdejší zvedací most a opět na motor zamířili úžinou mezi Rujánou a pevninou do Greifswaldské zátoky.
Vítr se buď zarážel o ostrov, nebo vál přímo naproti nám, a tak až když se za Stahlbrode počala zátoka trochu otevírat, bylo možné motoru pomoct plachtami. Původně byl návrat plánován na dvoudenní plavbu a teď se zdálo, že kdybychom ráno zaspali a nestihli ve Stalsundu most, měli bychom co dělat, abychom dopluli za tři dny. Takhle jsme se ve 13 hodin na poslední chvíli protáhli otevřeným mostem ve Wiecku, dali si v místní rybárně výtečný oběd a v půl třetí ukončili plavbu u svého mola v Greifswaldu.
Za šest dní Drahá zvládla uplout 239 námořních mil. Závodníci tu svou trasu zase neměli o tolik delší.
Článek vyšel ve zkrácené verzi v časopisu Yacht 11/2016
Předcházející: Přípravy ke startu v Kühlungsbornu