Ráno je řada se snídaní zase na mě, tak vyrábím několik obložených talířů. Vašek
v Oslo koupil dva bochníky chleba; byl docela dobrý, ale nějak už jsme ho snědli
či co. Zbývá nám půl bochníku. Je neděle, to se tu nic koupit nedá, tak možná
bude veselo.
V osm hodin vyplouváme z Marstrandu a míříme do skér.
Sluníčko nejenom svítí,
ale i hřeje, vítr skoro nefouká a tak si mrmláme na motor skalními škvírami,
do kterých by se na první pohled nevešel ani nafukovací kajak, z jedné zátoky
do druhé a směřujeme na jih. Je to báječná plavba, nádherné okolí a máme skvělé
vyhlídkové počasí - jediná smůla je, že ta krása prostě nejde vyfotit.
V jedenáct vyplouváme u Göteborgu. Vane dvojka od západu a tak se rychlostí
kolem tří uzlů suneme přes kotviště, kde překládají tankery. Svítí slunce, je
docela teplo a moře vypadá jak zrcadlo, takže i Pavlovi se dnes rizoto k obědu
vaří docela pohodlně.
Jedu jen v džínech a nohavice musím mít zastrčené do ponožek, aby mi do nich
nefoukalo. Sakryš, těch flísových kalhot je škoda!
Odpoledne zlehka přifouklo, v západním větru kolem dvanácti uzlů plujeme na jih
k Dánsku, a protože svítí slunce a je jasný obzor, cvičíme práci se sextantem.
Několik našich měření potvrdilo že skutečně plujeme po Baltu, asi tak 13 mil
západně od polohy, kterou udává GPSka. To mě dost překvapilo. Vždycky jsem si
myslel, že ty americké satelity pracují s mnohem vyšší přesností.
Ve dvě jsme východně od ostrova Læsø a na levoboku stále ještě vidíme švédské
pobřeží. A asi ho ještě dlouho uvidíme, vítr zase lehnul na dvojku a rychlost
lodi je kolem 3 uzlů.
K svačině vaříme hrachovou polévku s rýží od oběda, abychom ušetřili chleba,
a míříme do dánského přístavu Grenaa. Jednak pro chleba, jednak pro naftu.
V osm večer se vítr točí na sever, ale bohužel nezesiluje. Balíme hlavní plachtu
a celou noc pokračujeme pouze na genu. Až do šesti do rána, to vítr chcípnul
úplně. V 7:55 přistáváme v maríně v Grenaa a vyrážíme do vsi na nákup.
Najít v pondělí v půl deváté ráno v Dánsku krám, který by měl otevřeno, není
jednoduché.
Při hledání jsme potkali úplně zvláštního člověka. Táhnul za sebou
na vozíku obrovskou propanbutanovou láhev a v ruce měl plamenomet, jako
používají pokrývači. Ale nebyl to pokrývač. Byl to zahradník a tím plamenometem
ničil plevel, který rostl na chodníku mezi dlaždicemi.
Nakonec se nám podařilo objevit otevřenou prodejnu, kde chleba měli, a cestou
zpět jsme našli ještě jeden otevřený krámek.
U přístavu trajektů byla taková
malinká prodejna, v ní stál Viking jako hora a prodával uzené mořské živočichy.
Měl uzené sledě, uzené lososy a spoustu dalších většinou uzených věcí, u kterých
jsme nedokázali rozluštit dánskou popisku.
Vnikli jsme tam všichni a nakoupili
spoustu živočichů. Třeba lososa měli uzeného normálního, uzeného posypaného
podivným kořením a uzeného posypaného drceným uzeným česnekem. Toho jsem si vzal
dvacet centimetrů, a aby se nebál, přibral jsem ještě jednoho uzeného sledě.
Jenom proto, že po cestě nebyla žádná kloudná lavička, jsme to donesli až
na loď, a pak začali žravé orgie. Hlavně ten můj losos s česnekem! Šmankote, to
byla taková mlsota, to se prostě nedá popsat.
Kapitán Jirka nám přitom vyprávěl o blbosti racků. To je prý nesmírně tupý pták:
když se postavíte na lodi a párkrát mávnete rukou, tak přiletí, protože si
myslí, že jste rybář a že mu házíte žrádlo.
Kdyby o tom jenom vyprávěl, nic by
se nestalo. Bohužel nám to i ukázal.
Párkrát mávnul rukou a skutečně přiletělo hejno obrovských racků. Zjistili, že
nic nedostanou, a strašlivě se pomstili. Nebo jsou opravdu tupí a měli jenom průjem.
V půl jedenácté bylo vše snědeno, tak jsme přejeli k čerpací stanici a tam
vznikl problém. Správce přístavu nás informoval, že za ty dvě hodiny stání od
nás fakt nic nechce, ale že nechápe, proč tam couváme přes celý přístav, když je
na tom stojanu na nálepce jasně napsáno, že nafta není a přivezou jí až ve
středu.
Na té nálepce byl shluk pěti písmen, rozdělených do dvou slov. Dánština
je asi velmi úsporný jazyk. Takže jedeme pryč do Ebeltoftu, tam snad nafta bude.
Vane dvojka od severovýchodu, občas dosahujeme i závratné rychlosti čtyř uzlů.
Je krásně teplo, ve městě ukazoval teploměr 14°C, svítí
sluníčko, jedu jen v džínech a rozepnuté jachtařské bundě, bez flísky a bez
čepice.
K obědu vařím špagety s neapolskou omáčkou. Moře je skoro rovné, takže se opět
vaří úplně pohodově. Jenom mají dneska díky klidnému počasí všichni chuť
k jídlu, takže se zdá, jako kdybych toho uvařil málo.
V šest večer nám zase lehnul vítr a tak do Ebeltoftu pokračujeme na motor.
Ochladilo se, 14°C už je jen v kajutě, a tak se posádka zahřívá svařákem.
Těsně po sedmé přistáváme v maríně Ebeltoft. Sprchy jsou za peníze, naftu mají
za 9,19 DKK litr a hlavně jí mají, za loď platíme 140 dánských korun.
Jsou tu k dispozici i pračky a sušička. Pěkná
marína.
Karel s Tomášem dělají k večeři lívance s borůvkovou marmeládou. Dneska si
žereme jak carští důstojníci.
Večer jdeme na prohlídku do vsi. Protože padala tma, nechal jsem na lodi foťák
a to byla chyba.
Ebeltoft je krásné městečko. Je tu muzeum se starou fregatou
a mladší vyřazenou majákovou lodí, obehnané vodním příkopem, krásný starý větrný mlýn, ze
kterého se vylíhnul normální rodinný dům, středověké centrum města a nikde ani
človíčka, kromě pár lidí, co tu venčí psy. Představte si centrum Českého
Krumlova, které je úplně bez lidí. Tak nějak to tam vypadalo.