Život lodi začíná spuštěním na vodu a končí jejím potopením nebo rozebráním.
Historie
norského dvoustěžníku Wyvern se uzavřela po 116 letech 11. července 2013 na Baltském moři a zemřel přitom námořník holandské plachetnice Wylde Swan. Byla
tato tragická tečka nutná?
Historie plachetnice Wyvern
Roku 1894 dostal světově proslulý norský lodní architekt skotského původu Colin
Archer, který o pár let dříve navrhl loď Fram pro Nansenův pokus o dobytí
Severního pólu, zvláštní zakázku. Britský obchodník s dřívím Frederick Croft,
žijící ve Stathelle na jihu Norska, chtěl postavit velikou, elegantní, luxusní
a rychlou turistickou jachtu.
Jeho náročné požadavky nebylo jednoduché splnit
a tak až po dvou letech změn a úprav plánů se mohla loděnice Porsgrund Baatbyggeri
pustit do práce.
10. srpna 1897 byl na vodu spuštěn 18,2 metru dlouhý a 5,4 metru široký
keč o výtlaku necelých 43 tun, který dostal podle mytologického
draka, jenž byl součástí rodinného erbu Fredericka Crofta, jméno Wyvern.
Po dvanácti letech byla loď prodána do německého Kielu a přejmenována
na Tatiana, roku 1924 ji koupil Rolf Thommesen, editor z norského deníku Tidens
Tegn, změnil jí jméno na Havfruen III (Mořská panna) a po deseti letech ji
prodal do Velké Británie.
Pod britskou vlajkou pak získala legendární pověst
díky dvojici Anne a Terrence Carrových, kteří na její palubě žili 27 let,
dvanáctkrát s ní přepluli Atlantik a v roce 1950 s ní uskutečnili plavbu kolem
světa.
Koncem sedmdesátých let minulého století plachetnici ve velmi špatném stavu
zakoupila skupina ropných magnátů z jižního Norska, financovala její
rekonstrukci a 21. srpna 1984 ji věnovala jako dar námořnímu muzeu
ve Stavangeru. Loď se tak vrátila ke své bývalé kráse i původnímu jménu Wyvern,
stala se jakýmsi maskotem města Stavanger a zúčastnila se od té doby řady
různých regat. Jejím posledním závodem byla první etapa The Tall Ships Races
2013.
Poslední plavba plachetnice Wyvern
Wyvern odstartovala 9. července v půl deváté ráno z dánského Aarhusu, proplula
mezi Kodaní a švédským pobřežím, o den později obeplula ostrov Bornholm
a zamířila na severovýchod k Helsinkám. Ve čtyři hodiny odpoledne se nacházela
35 mil jižně od ostrova Öland, plula na 17. místě v celkovém pořadí a ve své třídě
B byla na 9. pozici.
Ve čtvrtek 11.7.2013 v 5:21 přijala švédská námořní a letecká záchranná služba
kapitánovo tísňové volání. Wyvern se nachází mezi jižním cípem ostrova Öland
a majákem Hoburg na jižním cípu ostrova Gotland, v místě vane vítr o rychlosti 30
uzlů, vlny dosahují výšky 3-4 metry, loď z nezjištěných příčin nekontrolovatelně
nabírá vodu a potřebuje okamžitou pomoc.
Během několika minut startují záchranné vrtulníky Lifeguard 904 z Visby
a Lifeguard 907 z Ronneby, vyplouvají záchranné lodi z Vänburg na Gotlandu, z Boda
na severním a z Grönhögenu na jižním konci Ölandu a také několik obchodních lodí
a plachetnic v okolí mění kurz a míří Wyvern na pomoc.
"Loď měla za sebou mnohem horší počasí, než bylo to dnešní, a byla ve velmi
dobrém technickém stavu, takže nemůžeme pochopit, jak se to mohlo stát," řekla
později norskému rozhlasu Bitten Bakke, vedoucí oddělení námořní historie muzea
ve Stavangeru.
V každém případě se to stalo a tak v 6:20 začíná vyzvedávání prvního člena
posádky. Po čtyřiceti minutách je na palubě Lifeguard 907 osm námořníků
z potápějící se lodi a vrtulník s nimi odlétá na letiště v Kalmaru. Lifeguard 904
tam po pár minutách odlétá také, neboť mu dochází palivo.
Na palubě Wyvern zůstává kapitán s jedním námořníkem, kteří se pokoušejí pomocí
čerpadel udržet loď na hladině, ale situace se stále zhoršuje a ve čtvrt
na devět ráno jsou i oni evakuováni vrtulníkem Lifeguard 907.
Záchranná služba
děkuje všem lodím, které se zúčastnily akce, a v 8:20 ukončuje záchrannou
operaci.
Bohužel se zanedlouho ukazuje, že akce ještě nekončí.
Přesně o hodinu později, v 9:21, dostává švédská námořní a letecká záchranná
služba překvapující informaci, že na palubě Wyvern jsou tři námořníci
z holandského škuneru Wylde Swan, který se zúčastní závodu v kategorii A,
a pokouší se odčerpávat vodu. Neúspěšně, o patnáct minut později se Wyvern
definitivně potápí.
Dva námořníky z Wylde Swan vyzvedává z vody záchranná loď
a vrtulník je transportuje do nemocnice ve Visby, třetí z holandských námořníků,
dvaadvacetiletý Koen van Gogh, se pohřešuje.
Záchranná operace se okamžitě rozbíhá znovu. Ke dvěma záchranářským vrtulníkům
se přidává pátrací letadlo pobřežní stráže KBV501, na místo pátrání se vrací
všechny záchranné lodě a připojuje se i několik plachetnic. Počasí je ovšem
stále špatné, vlny dosahují čtyř metrů a rychlost větru se pohybuje kolem
třiceti uzlů.
"Byla to určitá arogance ze strany posádky Wylde Svan myslet si, že když se
všech deset členů posádky Wyvern, kteří tu loď dobře znali, rozhodlo ji opustit,
je pokus o její záchranu bezpečný," poznamenává jeden z nejzkušenějších
amerických námořních záchranářů Mario Vittone, ředitel společnosti
VLinc Maritime.
"Jít na palubu potápějící se lodi zachránit posádku, to je jedna věc; to je
promyšlené riziko. Ale jít na palubu ve snaze zachránit jen samotnou loď
znamená, že byli vystaveni všem rizikům kvůli poměrně malému zisku. Oni
neriskovali své životy, aby zachránili život, oni riskovali své životy kvůli
trupu a plachtám. Já osobně bych něco takového neudělal."
Do oběda není pohřešovaný námořník nalezen a když pak několik očitých svědků
potvrdí, že při potopení Wyvern uvízl v lanoví, je ve 12:30 záchranná operace
definitivně ukončena a všechny záchranné jednotky opouštějí oblast.
Tělo Koena van Gogha nalezl podmořský robot o tři dny později v hloubce 55 metrů.
Psáno pro časopis Yacht 10/2013.