Sobotní ráno bylo stále zatažené.
Ožili jsme kolem deváté hodiny, Martin vytvořil k snídani volská oka a začali jsme se chystat k vyplutí. Podle předpovědi mělo vát 20 uzlů, ve skutečnosti vítr hvízdal ve vantech a rval věci z paluby, ale náš nový windmetr Clipper ukazoval stabilních 9 uzlů. Jak kapitán Tomáš často poznamenává, má windmetr optimistický a tak se nemusí bát, že fouká moc silný vítr.
Vypluli jsme v půl jedenácté a protože vítr vál spíš od severu, než od předpovídaného východu, jeli celou dobu na krásný bočák a po třinácti mílích a třech hodinách plavby se vyvázali u ježka na mole C v maríně Kühlungsborn.
Molo B bylo rezervované pro závodníky a zatím u něj stála pouze jedna závodní loď z jedenácti očekávaných, Long John Silver Tomáše Hubáčka, protože jí měl půjčenou odsud. Celá posádka na ní pilně pracovala a měnila zchátralé pohyblivé lanoví za vlastní nová lana.
Večer jsme si zašli do místní restaurace na studeného matesa s teplým bramborem a zeleninovým salátem, což je německá specialita. Podle popisu to zní hrozně, ale ve skutečnosti to je docela mlsota. Ukazuje se, že i tady za poslední dva roky slušně podražili. Pivo stálo přes 4€. V deset už jsme byli zpět na lodi a doháněli spánkový dluh.
Díky tomu dohánění jsme se v neděli vzbudili až v půl desáté. Tomáš ohřál k snídani své oblíbené párky a kupodivu ani jeden neprasknul. Během noci a rána připlulo daších pět závodních lodí.
Mirek Markant plul s Hanse 38 z Breege na Rujáně nonstop 16 hodin, zatímco my jsme to s o jedenáct stop kratší ploutvovou plachetnicí zvládli za 19 hodin až ze Sassnitz, i když s jednou přestávkou. Rozhodně se nemáme za co stydět a výkon a plavební schopnosti Phobosu 27, určeného původně spíš na Mazurská jezera než na moře, mne nepřestávají udivovat.
I když je nutno přiznat, že se nějak povoluje spouštěcí ploutev, takže když jsme se před oběděm vrátili od tankovacího mola, navlékl se Tomáš do neoprenu a při několika ponorech ji zaklínoval dřevěnými špunty, jež měly původně sloužit k případnému ucpání nějaké ulomeného trubky, prostupující dnem lodi. Teplota vody necelých 18°C už nebyla příliš letní.
Odpoledne připlul i ocelový dvoustěžník Eternity Standy Bílka, který byl ještě v květnu v Karibiku a bude zítra fungovat jako startovací loď. Zamířil rovnou k čerpací stanici a přesně v okamžiku, kdy měl začít brzdit, mu chcípl motor. Zastavení rozjetého dvacetitunového tanku lanem o vazák na plovoucím mole, to není zážitek, který se vidí často. Ovšem loď, lano a kupodivu i čerpací ponton ho přežily bez poškození.
Večer proběhla ve stejné restauraci, kde jsme večeřeli včera, schůze všech posádek. Stejně jako včera jsme si dali s Martinem porci pro důchodce, což je tak akorát, aby se to dalo sníst. To, co tady vydávají za normální porci, by stačilo na oběd celé somálské vesnici.
Po večeři a dvou pivech jsme zmizeli na loď, dali kafe, rum na dobrou noc a hurá do postele. Zítra v devět má být start závodu.
Předcházející: Z Greifswaldu do Kühlungsbornu
Následující: Z Kühlungsbornu do Greifswaldu