Poloha: 53°54'48"N 014°16'28"E
Świnoujście, původním jménem Swinemünde a česky nazývané Svinoústí, je
nejzápadnějším přístavem na polském pobřeží, vede tudy hlavní plavební trasa do
přístavu Štětín a je to jediné město v Polsku, které se nachází na několika
ostrovech.
Prý jich je 44, ale obydlené jsou pouze tři: Usedom, Wolin a Karsibór.
Štětín byl již od 11. století důležitým obchodním centrem a k moři odtud vedly
tři plavební trasy řekami Piana, Świna a Dźwina.
Dźwina na východě byla dlouhá, mělká a klikatá, Świna se zanášela pískem a tak
se pro obchodní dopravu používala západní Piana, ústící u dnešního Peenemünde do
Greifswaldské zátoky.
V 17. a 18. století probíhala řada bojů o nadvládu nad zdejším územím a roku 1721
se podle mezinárodní smlouvy dostal přístav Štětín a ostrovy Usedom a Wolin pod
správu Pruska, které tam ovšem podle této smlouvy nesmělo postavit žádný nový
přístav ani město, zatímco západní břeh řeky Piana ovládalo Švédsko, jež zde
kontrolovalo dopravu a vybíralo cla. Je jasné, že se to Prusům nelíbilo, a tak
se snažili smlouvu nějak šikovně obejít. Původní osadu v ústí Swiny rozšířili,
řeku zregulovali a přístav Swinemünde byl na světě.
Na počátku 19. století zde byly vybudovány nové vlnolamy (východní byl tehdy s
délkou 1,4 kilometru nejdelším kamenným vlnolamem v Evropě), roku 1857 uvedli do
provozu tehdy nejvyšší maják na Baltu vysoký 68 metrů a koncem století byl
jihovýchodní částí ostrova Usedom prokopán nový plavební kanál. Vznikl tak
ostrov Karsibór, zkrátila se cesta do Štětínského zálivu a význam Svinoústí jako
obchodního přístavu začal upadat.
Zato se Svinoústí stalo populární jako přímořské lázně.
První lázeňský dům, do kterého se ještě mořská voda vozila v sudech, byl
postaven roku 1826, o padesát let později sem přijel první vlak a v roce 1921
uvedli do provozu letiště, takže před druhou světovou válkou zdejší lázně
navštěvovalo až 600 tisíc hostů ročně.
Strategickou polohu přístavu samozřejmě využila i pruská armáda.
V roce 1848 počala stavba dodnes dochovaných vojenských pevností, o osm let
později do nich byla umístěna posádka a přístav začala využívat válečná
plavidla. Druhou světovou válku přežilo město a zdejší námořní základna bez
větších problémů až do 12. března 1945, kdy kobercový nálet obrátil víc než
polovinu města v trosky a zabil 23 tisíc lidí. Město pak bylo sovětskými vojsky
dobyto 5.května jako poslední v Pomořansku.
Po válce se díky Postupimským dohodám německo-polské hranice posunuly na západ a
Swinemünde, nyní již Świnoujście, připadlo Polsku.
V posledních letech se Svinoústí navrací ke své předválečné slávě, navazuje na
lázeňskou historii a intenzivně rozvíjí turistický ruch, což má příznivé
důsledky i pro jachtaře.
Po desetiletích, ve kterých kromě malé mělké maríny
jachtklubu Cztery Wiatry a krátkého mola v uhelném přístavu nebylo kde přistát,
je konečně k dispozici krásná nová a moderní městská marína v Severním bazénu na
břehu ostrova Usedom.
Měststká marína ve Świnoujście s hloubkou 4,5 metru, která je od roku 2009 každoroční držitelkou ocenění
Blue Flag, nabízí u plovoucích mol stání až pro 300 lodí a vodních skútrů, na
západní straně bazénu je od roku 2013 otevřena nová čerpací stanice nafty i
benzinu (provozní doba 8-18 hod) a slip, je zde wifi připojení k Internetu a v
přístavní kanceláři lze platit platebními kartami, což ještě není všude v Polsku
obvyklé.
Ceny jsou obdobné jako ve většině baltských přístavů, například za loď o délce
10-12 metrů činí poplatek 36 zlotých (8,5€) za noc, za připojení na elektrický
proud se připlácí 10 zlotých a sprcha je za 5 zlotých. Hned u vchodu do maríny
stojí směnárna, i když není příliš ekonomické ji využít, protože o pár stovek
metrů dál ve městě mají výhodnější kurzy, a v budově starého skladu v čele
bazénu naleznete námořnický bar, kde platí o ceně piva totéž.
Hned za plotem jachtařského přístavu začíná lázeňský park, založený v roce 1827
ředitelem královských zahrad v Berlíně Peterem Josephem Lennem, a u ústí
přístavního bazénu stojí první ze zdejších pevností,
Fort Anioła, postavená v
letech 1854-8 podle vzoru mauzolea císaře Hadriána v Římě.
Pevnost původně sloužila jako dělostřelecká tvrz, během druhé světové války byla
zmodernizována a přestavěna na stanici letecké pozorovací služby a po válce
patřila až do roku 1992 sovětské armádě.
V současné době v ní je kavárna, muzeum
vojenské architektury a výstavní síň. Vstupné činí 8 zlotých.
Pobřežní silničkou se kolem jachtklubu Cztery Wiatry dostanete k
Západní
pevnosti, postavené v letech 1856-61, která měla za úkol zabránit nepřátelským
lodím vplout do přístavu.
Stojí za zmínku, že první opevnění v těchto místech prý vybudoval už český
vojevůdce Albrecht z Valdštejna, když se tady během třicetileté války jeho
armáda bránila útoku protestantských Švédů.
Ve třicátých letech, kdy posádce velel budoucí šéf německé armádní zpravodajské
služby Wilhelm Canaris, popravený v dubnu 1945 za spoluúčast při atentátu na
Hitlera, byla výzbroj Západní pevnosti postupně modernizována a těsně před
válkou zde byl osazen i radar. Také tato pevnost byla od konce války zabrána
sovětskou armádou, která ji při úpravách a přestavbách poškodila tak silně, že
ji nakonec musela v roce 1961 opustit a pevnost pak sloužila ke skladování ovoce
a zeleniny.
Dnes je zde vojenské muzeum se vstupným 10 zlotých.
Když od pevnosti projdete po pobřežní promenádě a lázeňským parkem zpět do
centra, potkáte v ulici Paderewskiego zajímavou věž.
Původně to byl luteránský
kostel z počátku 20. století, který za války silně poškodilo bombardování,
později o něj nikdo neměl zájem a tak ho roku 1962 až na věž zbourali. Věž ovšem
nezůstala stát kvůli památkové ochraně, ale kvůli tomu, že byla vyznačena na
všech navigačních mapách a její zbourání by přineslo komplikace s opravami map. Nyní je v přízemí a v prvním patře kavárna a na vrcholu rozhledna.
O půl kilometru jižněji, na Kostelním náměstí, stojí na místě původního gotického
kostela kostel Krista Krále z 18. století, jehož chloubou je krásný dřevěný
model lodi, visící ze stropu.
V kostelech pobřežních měst nejsou takovéhle votivní dary nic neobvyklého,
modely byly většinou věnovány z vděčnosti za záchranu života námořníků či lodě,
ale korveta v tomto kostele má jiný příběh.
Jeho telegrafická verze zní, že když
během napoleonských válek Britové blokovali kontinentální přístavy, kapitán
Christian Heins z Hamburku nemohl plout, z nudy se stal lodním modelářem, po
porážce Napoleona doplul do Swinemünde, 28.7.1814 zde pojal za choť dceru
místního obchodníka a z radosti z krásné a bohaté manželky svůj model věnoval
kostelu. Pokud vás příběh zajímá se všemi podrobnostmi, zajděte si do toho
kostela a přečtěte si o tom brožurku.
Cestou zpět do přístavu pak ještě můžete navštívit
Muzeum mořského rybolovu,
umístěné v bývalé radnici. Muzeum se ovšem nevěnuje pouze rybolovu, za 7 zlotých
lze shlédnout i expozice o historii města a regionu, o starých navigačních
přístrojích a řadu výstav na různá témata související s mořem a historií.
Na pravý břeh, na ostrov Wolin, se lze dostat trajektem. Wolin je s plochou 265
km² největším polským ostrovem a tu část Svinoústí, která se na něm nachází,
tvoří hlavně přístavní terminály a průmyslové podniky.
Z turistických zajímavostí na tomto břehu bych v první řadě zmínil maják.
Jeho stavba byla zahájena roku 1854 a již 1. prosince 1857 byl uveden do
provozu. Je postaven z cihel, tloušťka stěny je u dolní galerie 1,7 a u horního
ochozu 1,3 metru, a s výškou 68 metrů se jednalo o nejvyšší maják na Baltu.
Kvůli poškození cihel na hranách osmiboké věže povětřím bylo počátkem 20.
století nutné provést jeho rekonstrukci, při které bylo po celé výšce majáku
postaveno dřevěné lešení, původní plášť věže byl odstraněn a přestavěn na
kulatý. Když se vyšplháte 308 schodů až na ochoz, můžete si prohlédnout zdejší
optický systém, složený z Fresnelovy čočky na bubnu o průměru 1,3 a výšce 2,9
metru a žárovku o výkonu 4200W. Vstupné je 6 zlotých.
Kousek od majáku směrem k moři je pak třetí z původních čtyř zdejších pevností,
Fort Gerharda neboli Východní pevnost. I v ní je vojenské muzeum, které se věnuje
obraně pobřeží. Čtvrtá pevnost byla zbourána při poválečném rozšiřování
přístavu.
Svinoústí má celkem šikovné vlakové spojení do Čech.
Ve východní části města na ostrově Wolin je hlavní nádraží, ze kterého jezdí
vlaky do vnitrozemí Polska, v západní části města byla obnovena trať německé
společnosti UBB ze zastávky Świnoujście-Centrum, která vede podél celého ostrova
Usedomu až do Peenemünde a přes Wolgast k hlavní železniční trati z Berlína do
Stralsundu.
Zejména kdybyste potřebovali odeslat vícečetnou posádku vlakem, je
německá trasa mnohem levnější, protože při použití zvýhodněného lístku
Schönes-Wochenende-Ticket může jet o víkendu až 5 lidí kamkoliv po Německu za
42€.
Świnoujście-Centrum je ale opravdu pouze zastávka, není tam ani automat na
jízdenky, průvodčí ve vlaku bere jen eura a nebere platební karty, takže
zvýhodněné lístky německých drah lze koupit až na německém nádraží Seebad
Ahlbeck, vzdáleném dvě stanice vlakem nebo 2,5 kilometru pěšky podle trati. Tam
se kartou platit dá a mají tam jak jízdenkomat, tak živou pokladní.
Jachtaře, kteří Svinoústí znají, ale pár let tam nebyli, na závěr zbývá jen
upozornit, že východně od starého vlnolamu nyní vzniká terminál pro překládku
zkapalněného plynu, roku 2013 byly dokončeny nové vlnolamy a na břehu se
staví dva obrovské plynové zásobníky, takže se celá scenerie při pohledu od moře
dost změnila a je nutné věnovat připlutí zvýšenou pozornost, případně si pořídit
nové mapy.
Moje návštěva: 26.6.2012, 22.6.2013, 7.8.2013, 7.9.2015
Odkazy:
Městská marína Świnoujście
Poslední aktualizace: 4.11.2015
Psáno pro časopis Yacht 3/2014.