Každá plavba by měla mít nějaký cíl. Naším cílem byl start čtvrtého ročníku závodu ČANY-LANEX Offshore Cup 2016 v německém přístavu Kühlungsborn nedaleko Rostocku.
Závod je vypsán pro lodě délky 35 až 38 stop, které odstartují v Kühlungsbornu, obeplují Bornholm, otočí se kolem ostrůvku Christiansø a ta, co dopluje zpět do Kühlungsbornu první, tak vyhrála. Znamená to přibližně 300 mil plavby volným mořem v jakémkoliv počasí.
Drahá je ploutvová plachetnice Phobos 27, k účasti v tomto závodu naprosto nevhodná, a tak jsme se rozhodli, že se s ní z domovské maríny v Greifswaldu doplujeme na závodníky alespoň podívat. Už několik dní předem jsem sledoval předpověď počasí a získával nepříjemný dojem, že budou problémy.
Na Baltu, kde převažují západní větry, již několik dní foukalo od východu a služby WeatherOnline i má oblíbená PassageWeather se vzácně shodovaly, že východní vítr potrvá do neděle, kdy se otočí a od pondělka, až se budeme vracet na východ, začne foukat od západu. Protože jachting je jako jízda na kole, také se většinou jede proti větru, znamenal by týden příznivých zadobočních větrů, že se nám osud šeredně pomstí jinak. Jak už to tak na Baltu ovšem bývá, meteorologové se opět nestrefili.
Na stromech, lemujících řeku Ryck, se takřka nehnul ani lísteček, když ve čtvrtek 15. září krátce po desáté vyplula Drahá z městské maríny v Greifswaldu a na motor mířila pomalinku k moři. Plavbu totiž omezuje nízký most ve Wiecku u ústí řeky, který obsluha ručně otevírá vždy v celou hodinu, a tomu je třeba přizpůsobit čas vyplutí.
Na moři se krásně rozfoukalo, ale místo východního vál vítr spíš od severovýchodu, přímo proti nám. Celé odpoledne jsme museli křižovat a v úzkém vybójkovaném kanále před Thiessow si dokonce pomáhat motorem. Okolo kanálu sice je hloubka skoro dva metry, ale k pobřeží se s lodí nesmí, tam je biosférická rezervace, a východně od něho jsou pod hladinou kameny, kabely a plynovod a motá se tam spousta pracovních a policejních člunů.
V osm večer jsme dopluli po čtyřiceti mílích plavby do Sassnitz. Kapitán Tomáš tady letos byl asi podesáté, takže vplutí potmě nám nečinilo problémy a vyvázali jsme se bokem k molu na straně vlnolamu před starou rybářskou lodí, přeměněnou na restauraci. Vítr zesílil a vlny, tříštící se o vlnolam, vytvářely celý večer trošku strašidelnou zvukovou kulisu.
V pátek jsme vstali před sedmou a po necelé hodině vypluli. Bylo jasno, teplo, vítr se uklidnil a foukala sympatická severovýchodní trojka. K majáku Kollicker Ort Tomáš pomáhal geně motorem, pak jsme vyměnili genu za genakr a na boční vítr svištěli kolem krásných křídových útesů rychlostí přes čtyři uzly směrem ke Kap Arkona. Po změně kurzu k majáku Dornbusch na severu ostrova Hiddensee nás před vlnami ukryla Rujána a na úplně hladkém moři Drahá s genakrem na zadoboční vítr dosahovala i sedmi uzlů.
Cílem dnešní etapy měl být přístav Darßer Ort u stejnojmenného majáku. Nikdo z nás tří na palubě tam ještě nebyl a podle obrázků to má být krásný malý přístav s nádherným okolím. Když jsem pod matrací v salonu vylovil pilota, ukázalo se, že to možná nebude tak jednoduché, neboť místo navigačních pokynů je u mapky přístavu holé konstatování, že vplutí je zakázáno.
Na dotaz na Facebooku dostal Tomáš rychlou, i když trošku rozporuplnou odpověď. Kapitán lodi Second Love tam prý vloni za 5€ bez problémů stál, zatímco Jirka Brožek ze Sailing Clubu ji označil za nouzovou marínu, kde je stanoviště záchranné lodi a z návštěvníků prý velkou radost nemají. Všude kolem je rezervace a i na moři je vyznačena poměrně široká oblast se zákazem vplutí.A protože německá pobřežní stráž poslední dobou vyvíjí zvýšenou aktivitu a vím o minimálně dvou českých lodích, které letos platily 30€ jen za nevyvěšení kuželu, když pomáhali plachtám motorem, rozhodli jsme se, že peníze lze utrácet i zábavnějším způsobem než placením pokut a změnili kurz na další přístav, což bylo 25 mil vzdálené Warnemünde.
Po třetí hodině vítr zeslábl a tak Drahá i s genakrem plula sotva 4 uzly. Obloha se začala zatahovat a ochladilo se. Sice jsem stále ještě jel v kraťasech, ale přes tričko s košilí jsem natáhl navíc flísku a za soumraku i jachtařskou bundu.
Půl hodiny před půlnocí doplula Drahá před obrovskou moderní marínu Hohe Düne ve Warnemünde. Sice dnes měl být Měsíc v úplňku, ale obloha se úplně zatáhla a tma byla jako v tunelu, jen před přesvětleným pobřežím blikala změť navigačních světel.
Byl jsem jediný na palubě, kdo tady už byl, ale to bylo před šesti lety a moc jsem si toho nepamatoval. Podle mapy vše vypadalo jasně: Musíme se držet na východní straně blikajícími bójemi vyznačené plavební dráhy, až doplujeme k jižnímu molu maríny a zahneme doprava do esovitě prohnutého vjezdu, osazeného majáky. Doplul jsem k molu, zahnul doprava a místo dvou majáků nám před přídí blikaly čtyři. Navíc, i když jsem měl dojem, že v té tmě vjezd vidím, zdálo se, že je zahrazen kůly. Kapitán, připravující na přední palubě lana, se vyděsil stejně jako já a než se zeptal, zda jsem si jistý, už jsem točil zpět na moře.
Předal jsem mu kormidlo, ať si se svou lodí radši ztroskotá sám, a šel ověřit charakteristiky světel do pilota. Jeli jsme správně, ale i Tomáš už otáčel znovu na moře, protože ta dvě světla navíc ho mátla. Kousek od nás se vracela německá plachetnice a tak jsme radši počkali a vpluli do vjezdu až za ní. Vysvětlení bylo jednoduché, jenže po bitvě je generál každý: Ty slabě svítící majáky vyznačují vjezd do maríny, silněji blikající světla jsou až na druhé straně mola a označují hlavní plavební dráhu. A protože podél obou mol jsou zatlučené kůly, esovité prohnutí vjezdu vytváří dojem, jako by jimi byl vjezd zahrazený. Opět se ukázalo, jak je důležité při nočním vplouvání do neznámého přístavu nepodceňovat navigační přípravu. Vyvázali jsme se bokem u plovoucího mola a byli rádi, že jsme v klidu. 84 mil za 16 hodin je s takhle malou lodí slušný výkon.
Následující: Přípravy ke startu v Kühlungsbornu