Po snídani jsem valkýře v kanceláři
maríny Skagen zaplatil 180 dánských korun (a
k tomu 4,5% pokutu za to, že jsem je zaplatil kartou a neotravoval jí s eury
v hotovosti), kapitán se vydal shánět norskou vlajku a posádka vyrazila podle
pobřeží na severozápad, na nejsevernější dánský mys.
Kousek za městem stojí na travnatém vršku podivná dřevěná šibenice.
Je to
replika prvního majáku ve Skagenu z roku 1627. V koši se rozdělal oheň - původně
ze dřeva, později se používalo uhlí - a vahadlem se kořící koš vytáhl do výšky,
aby byl vidět z větší vzdálenosti.
Asi 300 metrů severně od téhle repliky stojí
další starý maják. Říká se mu Bílý maják, pochází z roku 1747 a je to první
maják v Dánsku, který byl postaven z cihel.
Prošli jsme kolem šibeničního majáku k pobřežnímu opevnění z války, kde stezka
končila, prolezli přes místní autokemp na silnici k současnému majáku Skagen
a od něj dunami a po pláži na ostroh Grenen.
Ostroh Grenen je nejsevernějším bodem dánské pevniny. Zleva na něj doráží vlny
Severního moře ze Skagerraku, zprava vlny Baltu z Kattegatu, a pěkně se tam
spolu perou. Výsledkem je, že ostroh se každý rok prodlouží přibližně o deset
metrů směrem ke Švédsku.
Ty koleje v písku, co jsou na fotografii, vytvořil místní traktorbus, kterým sem
od informačního střediska u majáku vozí líné turisty.
Během pětikilometrové cesty zpět do města zmizel mlžný opar a vylezlo slunce.
Při prohlídce centra už bylo příjemně, teploměr na jednom domku u náměstí
ukazoval 12°C.
Jak jsme se tak rozprchli po městě, objevili kluci krám s pracovními oděvy.
Protože Skagen je velký rybářský přístav, sortiment tomu odpovídal.
Krásnou,
velmi odolně vypadající jachtařskou bundu do místních podmínek tam měli za pět
set dánských korun. Když jsem si uvědomil, že svou offshore bundu od Gotopu jsem
u nás pořídil skoro za pět tisíc, hořce jsem zaplakal. Až budu příště obnovovat
jachtařský šatník, vím, kam se obrátit.
K obědu Karel naservíroval druhou várku svíčkové na smetaně s knedlíkem
a kapitán opět vyhrál soutěž o nejvylízanější talíř.
Po půl druhé vyplouváme. Vane krásná jihozápadní čtyřka, která se během
odpoledne stáčí k západu a sílí, a s hlavní plachtou na druhý ref míříme
na sever. Kromě tří rybářů před Skagenem jsme až do večera nepotkali ani
plechovku od olejovek.
Ze Skagerraku se valí krátké dvoumetrové vlny, které mi
nedělají příliš dobře. Večeřím pro jistotu jen Velkopopovického Kozla a pár
žloutkových věnečků.
Večer se vítr stočil na sever. Celou noc proti němu křižujeme k ústí Oslofjordu,
je zima a zatáhlo se.
Ráno je ještě větší zima než v noci, šedé mraky se válí těsně nad kopci, které
lemují fjord, a téměř nefouká od severu. Zase jedeme na motor, ale i tak se
topení k ničemu nemá a v salonu je 8°C.
To už je opravdu
chladno, jde nám pára od úst i v podpalubí.
K snídani si dělám chleba se sádlem a chystám se hodinu mrznout u kormidla.
Přesně v 9:00, když přebírám službu, začíná pršet.
Ještě že jsou na mě trollové
hodní a nesněží! Ale i tak je psí zima a Vaškova horká gulášovka k svačině je
přímo požehnání.
Před obědem zkoušíme připít na počest trollům, aby přestali pršet. Bohužel jsou
ti neřádi asi abstinenti. Rozpršelo se ještě víc.
Ve dvě odpoledne nám aspoň otočili vítr. Vane teď od jihu, a tak můžeme konečně
vypnout naftového hlučila a pokračovat s plachtami na motýla. Bohužel jen
do čtyř, s mojí hlídkou vítr ulehl.
Papírové mapy NV Verlag končí na počátku Oslofjordu, máme jenom mapu v GPS
plotru a tam se nám nedaří najít v Oslu žádnou marínu. Naštěstí sebou vzal Vašek
turistického průvodce, kde je orientační mapka Osla. Navigovat se podle ní moc
nedá, ale jsou v ní vyznačena nejzajímavější muzea na poloostrově Bygdøy a tak
padá rozhodnutí k nim zajet, rozhlédnout se a pak se uvidí.
A skutečně vidíme. Pár set metrů jižně od muzea Fram trčí za malým ostrůvkem
Lille Herbern spousta stěžňů a tak tady ve středu 28.4.2010 v 18:45 přistáváme.
Jak se ukázalo, není to veřejná marína, ale jachtařský klub
Oslo Seilforening.
Domorodec na protější lodi nám vysvětlil že stát bychom tu možná mohli,
ale musíme se domluvit se správcem, protože klub každý večer kontroluje
přístavní policie a nenahlášeným lodím dělají problémy. Dal nám na správce
i telefon, jenže volat z Osla roamingem do Čech a z Čech vytáčet mezinárodní
hovor zpět do Osla se zdálo komplikované a zbytečně drahé, takže nakonec správci
zavolal on a vše domluvil.
Za odměnu jsem mu věnoval dvě plechovky Kozla. A když jsem si pak na lodi
odšpuntoval jednu pro sebe, s hrůzou jsem zjistil, že na ní není v žádné
civilizované řeči napsáno, že jde o pivo. Snad to proboha pochopil, že jsem mu nedal kozí
mlíko.