Ve čtvrtek v půl sedmé ráno vyplouváme z Rønne a počasí se odmítá chovat podle
předpovědi. Sice prší jak má, to by bylo v pořádku, ale vítr fouká ze
severoseverozápadu místo od východu. Ale i když fučí odjinud než by měl, je
to alespoň pěkná čtyřka, takže rychlostí přes sedm uzlů uháníme směrem k Rujáně.
Během dopoledne se vítr stáčí na severní a tak abychom nejeli přímo na zadní
vítr, měníme kurz na mys Arkona a s kapitánem začínáme nad mapou uvažovat o tom,
že jestli tenhle vítr vydrží, mohli bychom do večera dojet do Vitte na ostrově
Hidensee a zítra si udělat výlet po ostrově. V půl dvanácté tedy měníme kurz
na 250° a původně plánovanou marínu Glowe necháváme jako záložní přístav.
O hodinu později jsme severně od útesu Königsstuhl, přestává pršet, mraky se
trhají a vysvitlo slunce, ale vítr slábne na sedm uzlů, takže Vitte přestává
vypadat reálně.
Bylo to mnohem lepší dopoledne, když pršelo a foukalo, než když teď sice svítí
sluníčko, ale je skoro bezvětří. V půl třetí, když máme na dohled bóji Arkona,
už vane od severu jenom lehká dvojka. A další hodina uplyne, než se k té bóji
konečně doplácáme.
Od tří hodin máme s Lenkou službu u kormidla. Vítr úplně lehnul a největší
starostí kormidelníka je, aby v těch vlnách udržoval plachty na správné straně
lodi.
Po hodině nás to přestává bavit, balíme plachty a motorujeme na jih.
V šest večer přistáváme po 58 mílích plavby v Glowe a stejně jako v Ystadu
stojíme u nejpodělanějšího mola v celé maríně. Tady za to nemohou kachny,
ale rackové.
I v pátek vítr nečetl předpověď počasí. Místo předpovídané východní čtyřky vane
severní dvojka.
Před devátou vyplouváme a motorujeme k mysu Arkona, kde měla za dob NDR
v podzemních bunkrech velitelské stanoviště 6. námořní flotila, v půl jedenácté
vztyčujeme plachty a plížíme se podél pobřeží.
Když v jedenáct nastupuji službu, je hlavním úkolem kormidelníka spíš lovit ty
kozí dechy do plachty než udržovat přesný kurz. Jenže nás tlačí čas. Do šesti
večer musíme být v Breege, aby nám nezavřela pumpa. Zhruba do oběda se tedy
pokoušíme plachtit, ale pak to vzdáváme a znovu startujeme našeho naftového
přítele.
Po 37 mílích plavby, ze kterých se nám téměř tři míle podařilo ujet bez motoru,
tankujeme ve čtyři odpoledne 24 litrů nafty a vyvazujeme se u mola v Breege.
Krásný týden na Baltu skončil.
Předchozí:Ostrov Bornholm