Ráno se ukázalo, že použití chemických zbraní proti komárům v zadní kajutě
je účinné.
Bušek opět osočil Mamuta, že ho vzbudila Iva, jak se hemžila po hlavní kajutě.
Mamut s Ivou jakékoliv hemžení popírají. Během hádky Buška s Mamutem připravujeme
s Ivou snídani.
Vyrážíme ještě jednou do města, protože Mamutovi docházejí baterie ve foťáku.
Sice máme nabíječku, ale pouze na síťové napájení, a zatím jsme se ještě
nikde na žádný elektrický proud během kotvení nepřipojili.
Protože je pondělí, otevírá většina krámků až odpoledne. Iva nás táhne od jedné
prodejny suvenýrů pro turisty k druhé, ale naštěstí mají zavřeno i v těchto kýčovištích.
Bravurně odplouváme z kollumského kotviště a míříme k pevnostnímu městu Dokkum.
Protože nás čeká jenom asi 15 kilometrů plavby, brbláme si kanálem skoro na volnoběh
a obdivujeme okolní placatou krajinu.
Počasí je zatím přívětivé, slunce svítí, ale pořád fouká celkem silný vítr. Začínáme
si pochvalovat, že kormidelna je uzavíratelná a můžeme otevírat jenom ty dveře,
které jsou po větru. I tak oceňujeme geniální nápad s kolíčky na prádlo,
kterými připevňujeme mapu tak, aby ji neodnášel průvan. Nápad i kolíčky jsou moje.
Iva se šla opalovat na střechu nad zadní kajutou, ale jak se suneme klikatým kanálem,
pořád si stěžuje, že jí zhasínáme slunce.
Cestou zase dvakrát trénujeme přistávání. Od včerejška jsem se velice zlepšil!
Ale stejně je to bída...
Chvilku po poledni přistáváme na začátku Dokkumu, naproti lodní čerpací stanici
pohonných hmot, a vyrážíme na obhlídku města.
"Již z dálky je vidět
siluetu opevněného města, na jehož hradbách stojí dva větrné mlýny. Toto nejsevernější
město země patří také k nejkrásnějším městům ve Frísku. Historie města sahá až
k roku 754, kdy zde byl zavražděn biskup Bonifác." To říká o městu Dokkum
průvodce Merian Live.
Je pravda, že městečko je to pěkné. Mají tam dva obrovské větrné mlýny na zatravněném
kopečku nad řekou. Nejdříve jsme prošli centrem podle starého kanálu, kde je přístav,
pak jsme prošli městem podle nového kanálu, kde jsou tři zvedací mosty (platí
se vždy u prvního mostu 4€ za všechny tři mosty dohromady), a pak nám konečně
došlo, že těm zatravněným návrším, na kterých mlýny stojí, opravdu říkají Holanďané
hradby.
Při cestě podle nového kanálu jsme také přišli na to, jak funguje připojování
na proud a vodu. Na břehu jsou umístěny skříňky se zásuvkami a když hodíte do
okénka 50 centů, můžete vypotřebovat několik kWh elektřiny. Hned za prvním mostem,
myšleno směrem od východu, je také automat na vodu. Ten vám za 50 centů načepuje
asi 100 litrů pitné vody. Okamžitě vyhlašujeme zákaz utrácení padesáticentů, protože
už takhle jsou potřeba na mostné a teď se ještě hodí na vodu a proud.
Čtyři získávám já v trafice, tři sehnala Iva, když v kýčovišti nakupovala pohledy.
Na náměstí je kostel se zvonkohrou, která hraje každou půlhodinu.
Také tady potkáváme zaparkované děsně podivné pidiauto.
A Bušek experimentálně zjistil, že v jednom z mlýnů je prodejna potřeb pro zvířátka.
Nedaleko našeho kotviště objevujeme kemp, kde mají zvenku přístupné záchody
a hlavně sprchy. K použití za 50 centů.
To rozhoduje, že se s lodí neposuneme dál za most, k elektrickým přípojkám, ale
zůstaneme zde a spácháme hygienu. Taky si myslíme, že když tady nejsou elektrické
přípojky, nebudeme muset platit za parkování.
Což nebyla dobrá teorie, protože sotva jsme ji vymysleli, přišel nějaký pán a
vybral od nás 4,75€ jako přístavní poplatek. Hm. Třeba by to pod mostem bylo dražší.
Podle přístrojů jsme spotřebovali už přes polovinu zásoby vody. Pozítří budeme
muset někde natankovat.
Ukazatel paliva je pořád na maximu. Už jsme ujeli přes sto kilometrů, což trvalo
skoro 16 hodin jízdy. Nádrž má obsah 200 litrů, takže s motorem asi zacházíme
opravdu ekonomicky.
<< NeděleÚterý >>